První pražská kavárna aneb Deodatův domek u mostu
Ve středověku byl most přirozeným pokračováním ulice. Na mostech velmi často stávaly krámky, ba i domky, které téměř zakrývaly pohled na řeku. Středověcí chodci se na mostech nezastavovali ani se neopájeli krásou výhledu. Ovšem v případě pražského mostu tomu bylo trochu jinak.
Krámky stály od 15. století pouze na obou koncích mostu před vstupem do mosteckých bran. (V místě sochy sv. Václava, od domu bývalé celnice u Malostranské mostecké věže až k sousoší sv. Jana z Mathy, tzv. trinitáři, se rozkládala jejich souvislá řada.) Nabídka zboží se patrně v průběhu doby měnila. Například v rudolfinské době sídlili na staroměstské straně mostu mečíři a hřebenáři, koláčníci a uzenáři. Patrně se tedy jednalo o zboží určené zejména (okamžitým) potřebám kolemjdoucích chodců a pocestných. Roku 1544 hovoří zápis mostního úřadu o pronájmu „místa u celnice“ Tomáši perníkáři, aby zde prodával své výrobky. Takových krámků zde bývalo (v 16. století) celkem dvanáct, na každé straně šest. Po bojích roku 1648 jich zbylo dohromady pět. V roce 1828 byly odstraněny poslední, většinou klempířské krámky na malostranském předmostí.
Roku 1714 otevřel na malostranském konci Karlova mostu Armén, křesťanského vyznání, Jiří Deodat (Georgius Deodatus Damascenus) z Damašku v Sýrii první pražskou kavárnu (jak se později říkalo „kafírnu“). Zpočátku procházel ulicemi v tradičním arabském oděvu, s hrnky, cukrem, vodou, kávou a s kamínky na dřevěné uhlí. Káva se popíjela vstoje. Později si pronajal dřevěnou boudu na konci mostu. Po čase se - jistě na základě obchodního úspěchu - posunul do obchůdku vedle malostranské věže, do domku bývalé celnice. Kávu zde prodával až do své smrti 2. prosince 1730. Právě „z domku u mostu“ vynesli (podle záznamu v matrice zemřelých) jeho rakev. Deodat, který přestoupil na katolickou víru, byl pochován v ambitu kláštera svatého Tomáše.