Blanka z Valois

Blanka, pokřtěná Markéta, z Valois byla první ženou Karla IV. Narodila se v roce 1316 jako dcera hraběte Karla z Valois a jeho třetí ženy Mahaut ze Chatillon-St. Pol.

(moravská markraběnka 1333-1348, česká královna 1347-1348)

Byla sestřenicí francouzského krále Karla IV. Sličného a nevlastní sestrou Filipa z Valois, pozdějšího krále Filipa VI. 
Sedmiletá Blanka byla provdána za stejně starého Karla 15. května 1323 v Paříži. Sňatek obou dětí dojednali český král Jan Lucemburský a francouzský král Karel IV. Sličný. Podobné sňatky nebyly ve středověku ničím neobvyklým. Většinou byly motivovány politickými důvody a děti nemohly nijak ovlivnit rozhodování svých rodičů a příbuzných. Po svatbě zůstal Karel na vychování na pařížském královském dvoře, zatímco jeho žena Blanka byla vychovávána v domě rodičů. V roce 1330 byl mladý manželský pár poslán do Lucemburska, kde se měl Karel připravovat na správu země. V Lucembursku žili pod dohledem Karlova prastrýce trevírského arcibiskupa Balduina. Manželská idyla skončila v lednu 1331, kdy byl Karel poslán na příkaz otce do Itálie. Znovu se s Blankou setkal o tři roky později v Čechách. 
Od roku 1334 se stalo České království pro Blanku novým domovem. Autor Zbraslavské kroniky Petr Žitavský se rozepsal o jejím příjezdu do Prahy. Blanka prý všechny okouzlila svou krásou, přivezla si s sebou bohatou výbavu, z niž Pražany nejvíce zaujaly dámské šaty šíté podle francouzské dvorské módy. Kronikář si posteskl, že Blanka mluvila jen francouzsky, ale hned dodal, že „choť sám rozumí ji a miluje ji, protože s ní ve Francii dlouho zůstával. Raduje pak se choť z choti a v Praze slavnost v rozkoších a radovánkách po několik dní činí velikou.“ 
Ačkoli byla Blanka manželkou následníka trůnu, nebyl její život snadný. Celé měsíce zůstávala sama, neboť její manžel často pobýval za hranicemi království. Její vztahy s tchánem nebývaly ideální. V roce 1337 Jan nařídil, aby byla Blanka s dcerou Markétou poslána do „vyhnanství“ do Brna. Pohádal se i s Karlem, který opustil na čas království. Teprve s uklidněním napjatých vztahů mezi otcem a synem se mohla vrátit do Prahy. Při známé Janově notorické zadluženosti je rovněž pravděpodobné, že i dvůr moravské markraběnky se musel velmi uskromnit. Její postavení se změnilo po smrti Jana Lucemburského v roce 1346. Stala se ženou českého krále, ale společná korunovace se uskutečnila až 2. září 1347. Markéta se dlouho z královské koruny netěšila. Zemřela 1. srpna 1348 v Praze.
Z Karlova prvního a nejdelšího manželství s Blankou, které trvalo dvacet pět let, se narodily dcery Markéta (1335) a Kateřina (1342). O jejich citovém vztahu vypovídá nejen Zbraslavská kronika, ale také relace o Karlově návštěvě ve Francii v roce 1378. Podle ní projevil nemocný císař přání setkat se s vévodkyní Isabelou z Valois, sestrou jeho první ženy, která žila stranou dvorského života. Autor relace napsal, že se oba silně rozplakali při vzpomínce na Karlovu sestru Markétu a jeho první ženu Blanku.