Bořivoj I.

Bořivoj I. je prvním doložitelným přemyslovským panovníkem. Jeho jméno (Goriwei) se snad objevuje již k roku 872 ve Fuldských letopisech, kde je jeho jméno uvedeno v řadě dalších pěti knížat Čechů:

(český kníže do 888-891)

V měsíci květnu poslal proti moravským Slovanům Durynky a Sasy. Poněvadž s sebou neměli krále a nechtěli být mezi sebou svorní, dali se před nepřáteli na útěk, a když ztratili velký počet svých [lidí], s hanbou se vrátili. Ba vypráví se, že některá hrabata byla na útěku ženičkami té země zbita a kyji shazována s koní.

Znovu byli někteří z Franků posláni na pomoc Karlomanovi proti uvedeným Slovanům, jiní byli určeni proti Čechům. A ti pět knížat těchto jmen: Svatoslav, Vitislav, Heriman, Spytimír, Mojslav, (Goriwei),2 která se s velkým množstvím lidu pokoušela rozpoutat válku, obrátili s pomocí na útěk. Jiné pobili a jiné zranili, někteří utonuli též v řece Vltavě, ti však, kdož mohli uniknout, uchýlili se do měst. Když zpustošili nemalou část té země, vrátili se bez pohromy.3 V této výpravě měl vrchní velení [mohučský] arcibiskup Liutbert.

Fuldské anály k roku 872

Fakt, že je zde Bořivoj ve společnosti dalších pěti českých knížat svědčí o mocenské rozdrobenosti českého území. Jeho jméno je zde také dopsáno a objevuje se pouze v jediném opisu kroniky. Mohlo by to znamenat, že Bořivoj usedl na knížecí stolec teprve po roce 872 a jeho jméno bylo do letopisu dodatečně dopsáno či také že Bořivoj přímo nepatřil mezi česká knížata. Existují teorie (Emanuel Vlček), že Bořivoj pochází z Mojmírovců a na knížecí stolec v Čechách byl dosazen z Moravy. Došlo by tak ke spojení Mojmírovců s Přemyslovci. Emanuel Vlček argumentuje antropologickými znaky Bořivojovi kostry, které se poněkud odlišují od typu českých velmožů. Tato teorie má ovšem i své odpůrce (Dušan Třeštík).

Dle Kosmovy kroniky byl Bořivoj pokřtěn roku 894 přímo od moravského biskupa Metoděje za časů císaře Arnulfa a krále Moravy Svatopluka (Kronika Čechů, kniha I, kap. 10). Letopočet 894 ovšem nezapadá do historických obrysů. Metoděj byl totiž již devět let mrtev a Arnulf nebyl ještě císařem. Pokřtění se proto muselo udát minimálně o devět let dříve, nejspíše na konci roku 878 či začátku 879. O Bořivojovi hovoří tzv. Kristiánova legenda z konce 10. století (Život a umučení sv. Václava a sv. Ludmily, báby jeho, kap. 2) „přišel jednoho času v nějaké záležitosti své a lidu sobě svěřenému ke svému vévodovi či králi Svatoplukovi na Moravu“. Při této příležitosti měl být také pokřtěn. Rozpor, který vzbuzuje pozdní Bořivojovo pokřtění v kontrastu s myšlenkou, že byl do Čech vyslán Svatoplukem by mohl vysvětlit fakt, že česká pohanská knížata by ho spíše přijala jako uctívače starého náboženství než jako křesťana. Jakmile byla jeho pozice upevněna, byl pokřtěn. Po křtu se Bořivoj vrátil na (Levý) Hradec, kam ho také doprovázel moravský kněz Kajk a kde založil zřejmě první křesťanský svatostánek na historickém území Čech - rotundu sv. Klimenta. Poté ovšem došlo k vzbouření pohanských Čechů a Bořivoj musel uprchnout na Moravu. Čechové pak povolali z Německa zpět vypuzeného (Bořivojem?) Strojmíra. Svatopluk ovšem nenechal Bořivoje bez svého údělu. Povstání zřejmě společně potlačili a Bořivoj se usídlil na hradišti zvaném Praha, kde založil kostel Panny Marie, ve kterém byl také pohřben. Zde se již skutečně jedná o území, na kterém dnes stojí Pražský hrad. Kostel Panny Marie je archeologicky doložen na prvním jeho nádvoří.

Roku 874 se Bořivoj oženil s Ludmilou (později svatou) z rodu Pšovanů nebo Srbů. Z jejich manželství vzešlo několik dětí, z nichž jménem jsou známy dvě, následovníci Bořivojovi na českém knížecím stolci – Spytihněv I. a Vratislav I. Bořivojovými vnuky byli sv. Václav a Boleslav I.