Vladislav II.

Vladislav byl zvolen českým knížetem v únoru 1140 a vlády se ujal jako Vladislav II. Nového knížete předcházela pověst mladíka bezuzdné povahy, který několikrát uprchl za hranice a neváhal přitom s sebou odvézt velkou částku peněz z knížecí pokladny.

(český kníže 1140-1158, český král Vladislav I. 1158-1172)

Vladislavova volba vyvolala velkou nespokojenost zejména mezi moravskými Přemyslovci, kteří si rovněž dělali nároky na pražský knížecí stolec. Vladislav dokonce musel uprchnout před jejich vojsky z Čech a hledat pomoc u německého krále. Teprve s jeho podporou porazil své protivníky a upevnil si moc v zemi. V roce 1147 se osobně zúčastnil druhé křížové výpravy do Svaté země, která skončila pro křesťanské vojsko fiaskem. Kníže opustil své oddíly již na tureckém území Malé Asie a přes Rusko a Polsko se vrátil do Čech. V roce 1156 navázal český kníže těsné vztahy s římským králem Fridrichem I. Barbarossou, který mu v tajné úmluvě přislíbil královský titul za vojenskou pomoc proti odbojnému italskému městu Milánu. Na sněmu v Řezně v roce 1158 byl český kníže oficiálně povýšen na krále a korunován. Královská hodnost se vztahovala pouze na Vladislavovu osobu a nebyla dědičná. Po roce 1158 se Vladislav stal nejmocnějším spojencem římského krále, jenž neváhal zasahovat do politického vývoje nejen v Říši, ale také v sousedních zemích. Konec jeho vlády byl však neúspěšný. Vladislav se snažil zajistit nerušené nástupnictví pro svého nejstaršího syna Fridricha, a proto v roce 1172 abdikoval a jmenoval ho svým nástupcem. Římský císař Fridrich Barbarossa s tímto postupem nesouhlasil a na český knížecí stolec dosadil Vladislavova bratrance Soběslava. Odstoupivší český král byl nucen se podrobit císařovu rozhodnutí. Sužovaný nemocí pak opustil spolu se svou ženou Juditou Čechy a v lednu 1174 zemřel v Meerane v Durynsku. Byl pohřben v premonstrátském klášteře na Strahově. 
Vladislav byl dvakrát ženat. Jeho první žena Gertruda Babenberská, s níž měl čtyři děti, zemřela v roce 1150. Vladislav se prý na radu pražského biskupa Daniela oženil v roce 1152 se sestrou durynského lantkrabího Ludvíka II. Železného Juditou. Judita prý vynikala krásou, byla vzdělaná a navíc švagrová římského krále. Nepochybně to byla žena sebevědomá, energická a také odvážná. Zastupovala svého muže v době jeho nepřítomnosti. Neváhala zasahovat do volby pražského biskupa v roce 1169 a osobně se pokusila bránit oblíbeného dvořana, kterého napadl s nožem jeden z Vladislavových synů. Při incidentu byla poraněna také královna. V roce 1172 doprovázela svého muže do exilu v Meerane v Durynsku. Do povědomí Čechů a zejména Pražanů vstoupila jako iniciátorka a patronka stavby kamenného mostu, který se do historie zapsal pod názvem Juditin most. Byl to první kamenný most nejen v Praze, ale v českých zemích vůbec. 
Stavba každého kamenného mostu ve středověku představovala mimořádně náročný podnik. Není divu, že kronikář Vincencius o Juditině mostu psal jako o „císařském díle.“ Z jeho letopisu také víme, že dohled nad stavbou mostu často vykonávala Vladislavova manželka Judita. Z této zprávy se dnes odvozuje název prvního pražského mostu. Ve své době to byl jednoduše most Kamenný nebo Pražský. Podle Vincencia trvala jeho stavba tři roky. Tento údaj je však hodně nadnesený. Dnes se trvání stavby klade do let 1158-1172, tedy do období kralování Vladislava I. Juditin most byl v mnoha směrech impozantní stavbou. Délka činila 514 m, na dvaceti pilířích stálo dvacet dva mostních oblouků. Zajímavá je skutečnost, že most nebyl stejně široký - šířka se pohybovala od 6 do 10 m. K roku 1319 se ve Zbraslavské kronice mluví o věžích na obou koncích mostu. Za dobu své existence musel most odolávat nepříznivým klimatickým podmínkám a přírodním živlům. V březnu 1272 ho dokonce povodeň pobořila. Zánik Juditina mostu způsobila velká povodeň 2. února 1342. Kronikář František Pražský zaznamenal, že byly zničeny dvě třetiny mostu.