Malostranské mlýny

Na malostranských březích stálo původně devět mlýnů. Dnes zůstaly jen tři. Stojí na levém břehu Čertovky a jsou to:

mlýn Huť (dnes č. p. 449, Všehrdova 14) – s dochovaným mlýnským kolem. Někdy je nazýván také Všehrdův, podle jednoho z nejslavnějších majitelů, humanisty, právníka a úředníka u zemských desek Viktorina Kornela z Všehrd, který jej vyženil kolem roku 1500. Původně asi raně barokní stavba byla naposledy, po mnoha povodních a požárech, přestavěna v padesátých letech 20. století. Do té doby zde byly byty a fungovala zde truhlářská dílna. V průběhu 70. a 80. let 20. století se velice zhoršil nejen stav mlýnské budovy ale také mlýnského kola se stříškou. V roce 1994 objekt odkoupila společnost Všehrdův mlýn s.r.o., která s finanční podporou Obvodního úřadu Městské části Praha 1 provedla jeho generální rekonstrukci. Dnešní dřevěné mlýnské kolo je z větší části z r. 1995. Jeho obvod je 6,5 metru, je osazeno 36 lopatkami z dubového dřeva s celkovou hmotností 3 tuny. Uvažuje se i o zřízení malé vodní elektrárny, která by zpracovávala sílu vody. Dodnes se zde zachovalo také stavidlo, kterým se dal průtok vody na mlýnské kolo regulovat. V současné době je v areálu pro návštěvníky zřízena mlýnská kavárna.
Zlomkovský mlýn, zvaný též Velký dům Wendlingerovský (dnes č. p. 469, Nosticova 4)
Velkopřevorský mlýn, zvaný též Štěpánovský mlýn (dnešní č. p. 489 a 608, Velkopřevorské náměstí 6 a 5a) – Pochází ze 13. století. Byl postaven záhy po založení kostela a kláštera Matky Boží „konec mostu“, později „pod řetězem“. Podle dochovaných dokumentů patřil již v roce 1400 johanitskému konventu. Johanité zde měli četné hospodářské aktivity, takže nemohl chybět ani vlastní mlýn. V době husitských válek byl řádu zabaven a prodán do soukromého vlastnictví. Jedním z vlastníků, od roku 1526 byl i mlynář Štěpán. Proto se mu po nějakou dobu říkalo Štěpánský mlýn. V roce 1588 jej koupila Malostranská obec, která jej dále pronajímala. V letech 1597–1598 se uskutečnila jeho přestavba na dnešní převážně renesanční podobu, později byl v severní části ještě barokně upraven. Objekt musel také přestát velkou povodeň v roce 1890. Zajímavostí je, že sloužil svému účelu až do roku 1936. Spíše než voda ho však poškodil velký požár 24. května 1938. Tři hodiny trvalo hasičům, než požár vítězně zdolali. Po požáru ho nechal majitel Šebek opravit a zřídil v něm čistírnu peří provozovanou akciovou společností Peruť. Později po roce 1950 v něm bylo skladiště Kovomatu a následně zde sídlil vodácký oddíl Tesly Žižkov. Mlýnské kolo, ač už dnes neslouží k pohonu mlýna, je udržováno v chodu a patří pro svou velikost mezi turistické atrakce. Zvláště malebný pohled je na mlýn z Karlova mostu. Kolo má průměr 8 m. To dnešní není samozřejmě originál, ale jeho několikátá kopie. To předposlední, vyrobené koncem 70. let 20. století se rozeschlo ještě dříve, než mohlo být osazeno a veškerá práce přišla vniveč. Přitom k jeho výrobě bylo použito na 30 kubíků dubového dřeva. Mělo 36 lopatek, 18 loukotí, 22 sloupů bárky, 72 palců, 72 klínů, 72 skruží a 72 vložek skruží. To současné, s průměrem 7,4 metrů, sestavil počátkem 90. let 20. století podle starých plánů pan František Mikyska z Benešovska a to z jihomoravského dubu. V tehdejších cenových relacích přišlo na 300 000 korun a začalo se točit 8. 12. 1992. Před časem na nějaký čas utichlo, neboť někdo z jeho mechanismu odcizil ložisko. U mlýnského kola je totiž důležité, aby se stále točilo, neboť jinak se lopatky, které nejsou ponořeny ve vodě, rozeschnou a záhy dojde k jejich zkáze.

K mlýnu se váže i jedna pověst. Když byl mlýn delší dobu opuštěn, objevili se v něm čerti. Jednoho dne přišel do Prahy mladý nebojácný zednický tovaryš Jirka. Neměl žádné peníze, a tak se i přes varování místních obyvatel ubytoval v opuštěném mlýně. V noci se však začaly dít zvláštní věci. Objevili se tři čerti, kteří pouštěli pekelnou hrůzu. Jirka je však beze strachu spoutal, i když mu vyhrožovali, že příští noc přijdou jejich silnější kamarádi. Druhý den proto Jirka koupil silné provazy, které v jednom z malostranských kostelů namočil do svěcené vody. Provazy pak v noci lehce spoutal i další tři pekelníky, kteří se do mlýna spustili komínem. Třetí noc přišel své druhy vysvobodit sám satanáš Uriáš. Po těžkém boji však Jirka přemohl i jeho a čerti mu museli slíbit, že se v mlýně už nikdy neobjeví. Pak je přivázal k lopatkám mlýnského kola a za přihlížení lidí jim vyprášil kožichy. Teprve pak je pustil a čerti se tady od té doby nikdy neukázali.