Křest Krista

Jan Brokoff (1652 Spišská Sobota, Slovensko - 1718 Praha) ve spolupráci se svými syny Michaelem Janem Josefem a Ferdinandem Maxmiliánem
Křest Krista (socha poškozena r. 1648, nahrazena Sv. Janem Křtitelem od Josefa Maxe, dnes Lapidárium Národního muzea)
1709

Autor

Jan Brokoff náleží k první generaci sochařů Karlova mostu. Stal se vůbec prvním, kterému byla dána příležitost prezentovat své dílo na mostním zábradlí oproti siluetě Hradčan. Roku 1683 byla na osmém severním pilíři vztyčena socha sv. Jana Nepomuckého, pro kterou Jan vyhotovil dřevěnou předlohu dle bozzeta Mathiase Rauchmillera. Jan Brokof se narodil roku 1652 ve Spišské Sobotě na Slovensku, které tehdy bylo jak územně tak kulturně pevnou součástí Uherského království, náležejícího pod Habsburskou monarchii. Kolem roku 1680 odešel do západních koutů monarchie a pracoval pro severočeská panství hraběte Thuna a církevní řády. Jeho realizace jsou dochovány v Klášterci nad Ohři, na Červeném Hrádku, v Broumově či lobkovických Libochovicích. Do Prahy přišel roku 1692, usadil se na Starém Městě pražském, kde si otevřel dílnu na rohu Skořepky a Uhelného trhu v dnes již strženém domě U Salátů na Národní třídě. Zde také konvertoval od luteránství ke katolicismu. Bezpochyby byl k tomuto kroku donucen katolickým prostředím Prahy a vyznáním svých nejvýznamnějších objednavatelů. Pražské prostředí jej již znalo z práce na soše sv. Jana Nepomuckého na Karlově mostě. Dřevěná předloha k soše se dnes nachází v kostele sv. Jana Nepomuckého na Skalce. Podobně jako ostatní sochaři první generace Karlova mostu také nejstarší Brokoff byl spíše řezbářem než sochařem. S českým pískovcem se seznamoval a to dokládá řada jeho realizací. Umělecké kvality většiny z nich nelze přeceňovat. Vedle Jäckela, Kohla, Mosta, Mayera a Mandela je ovšem výrazným a nepřehlédnutelným umělcem druhé poloviny sedmnáctého století v Praze. Vedle sv. Jana Nepomuckého bylo v jeho dílně objednáno pro Karlův most ještě několik dalších realizací, které pak postupem času přecházely z rukou Janových do rukou jeho synů. Ačkoli byly stále signovány jménem majitele dílny, jednotlivosti nás již odkazují k uměleckému vyjádření vrcholného baroka a tím pádem k Michaelu Josefu Brokoffovi či ještě spíše mladšímu Ferdinandu Maxmiliánovi. Jejich podíl je rozpoznatelný taktéž na dalších pražských realizací velice činorodé dílny Jana Brokoffa v Praze, například výzdobě atiky Toskánského paláce v Praze na Hradčanech. Ani třetí, nejmladší syn Janův nezůstal bez společenského uznání. Antonín Šebestián Brokoff se stal dvorním básníkem na vídeňském císařském dvoře.

Donátor

Objednavatelem sochy Křest Krista pro Karlův most byl staroměstský radní a inspektor úřadu pražského mostu Jan Bedřich Neumann z Neuberka, jehož byl sv. Jan Křtitel osobním patronem, společně s manželkou Terezií Koberovou z Koberšperka. Jan Bedřich patřil mezi významné příslušníky úřednické šlechty v Českém království. Mimo jiné nechal na počátku osmnáctého století vystavět zámek Neuburk u Mělníka.

Křest Krista

Křest Krista velice úzce souvisí s postavou sv. Jana Křtitele. Ten je křesťanstvím chápán jako předchůdce Krista. V řece Jordánu křtil kajícníky ve znamení odpuštění hříchů. O události křtu Ježíše Krista vyprávějí všechny čtyři evangelia. Samotný akt považují pak za prvotní iniciaci Ježíše jakožto mesiáše, vykupitele. Zároveň je křest líčen jako počátek Ježíšova veřejného vystoupení. Křest je dodnes velice důležitou součástí křesťanské liturgie. Znamená vstup do lůna křesťanské církve.

Socha

Dlouhou dobu byla socha připisována Janu Brokoffovi. S postupem uměleckohistorického poznání lze však doložit významný podíl Janových synů na konečné realizaci. Přes kompoziční a formální vyspělost, vymezující se z dochovaného kompendia soch s určitostí připisovaných Janu Brokoffovi, nese práce stopy řezbářského stylu zakladatele dílny. Největší díl práce lze proto zřejmě připsat nejstaršímu synu Jana Brokoffa, Michaelu Janu Josefovi. Socha byla poškozena v revolučním roce 1848 a o devět let později nahrazena sochou sv. Jana Křtitele od Josefa Maxe. Dnes se torzo nachází v Lapidáriu Národního muzea v Praze.