Panna Marie se sv. Bernardem

Matěj Václav Jäckel (11. září 1655 Wittichenau (srbsky Kulow), Horní Lužice - 1738 Praha)
Panna Marie se sv. Bernardem (pískovcová kopie, originál NKP Vyšehrad, kasematy, sál Gorlice) 
1709

Autor

Matěj Václav Jäckel pocházel ze slovanské rodiny, usazené v Horní Lužici. O jeho školení není příliš známo. Obecně se soudí, že se sochařskému řemeslu vyučil u drážďanského sochaře Melchiora Barthela. Jäckelův první životopisec, ředitel premonstrátské knihovny na Strahově Bohumír Dlabač (1758-1820) ovšem uvádí, že se sochař školil také v Benátkách, Římě a Neapoli. Ačkoli tyto informace nelze žádným způsobem zpětně ověřit, stopy italského školení jsou v Jäckelově díle velice dobře patrné, ačkoli mu mohly být zprostředkovány pobytem v Barthelově dílně. Do Prahy přišel v roce 1684, zakoupil zde dva domy a vytvořil prosperující a zakázkami zavalenou dílnu. Z tohoto pohledu je zarážející, že Jäckel především ke sklonku života tonul v dluzích a život ho musel jeho zeť, významný sochař Ignác František Weiss (1695 - 1756). Nedostatek financí ho dokonce dohnal k padělání mincí. V šedesátisedmi letech údajně odcestoval do svého rodiště, Horní Lužice, kde ve sklepě svého domu razil falešné mince. Byl odhalen a před trestem uprchl zpět do Prahy. Buď jak buď, Matěj Václav Jäckel je nejvýraznější postavou starší, první generace barokních sochařů, kterým bylo umožněno dekorovat Karlův most svými díly. Vedle Karlova mostu vytvářel kostelní a oltářní soubory pro církevní řády po celých Čechách. Vedle tří děl na Karlově mostě jsou z jeho nejpozoruhodnějších prací hlavní oltář v křižovnickém kostele sv. Františka z Assisi na Křižovnickém náměstí, sousoší morového sloupu v Českém Krumlově či další sousoší morového sloupu, umístěné před kostnicí nedaleko cisterciáckého kláštera v Sedlci u Kutné hory. Umělecká úroveň jeho prací je značně kolísavá. Bez nadsázky lze ale konstatovat, že to byl právě lužický sochař Jäckel, který do Prahy jako první přinesl rezidua římského vrcholně barokního sochařství v podání Giana Lorenza Berniniho a Carla Rainaldiho a který se zároveň jako první odvážil důkladněji experimentovat s českým pískovcem.

Donátor

Objednavatelem sochy Panny Marie se sv. Bernardem pro Karlův most byl opat cisterciáckého kláštera v Oseku Benedikt Littwerig. Svůj úřad vykonával v letech 1691 – 1726. Byl jednou z nejvýznamnějších postav duchovního života své doby v českém království. Krom sochy na Karlově mostě se velice zasloužil o ekonomický rozvoj svého opatství v Oseku. Založil zde na svou dobu moderní textilní manufakturu na výrobu punčoch. Roudnickým stavitelem italského původu Octavianem Broggiem nechal přestavět gotický klášter do dnešní, vrcholně barokní podoby. Upraveno bylo také okolí kláštera s terasovitými zahradami ve francouzském i anglickém stylu.

Sv. Bernard z Clairvaux

Sv. Bernard z Clairvaux je pokládán za druhého zakladatele cisteriáckého řádu a jeho vůbec nejvýznamnějšího člena. Narodil se roku 1090 na hradě Fontaines u Dijonu ve Francii jako člen významného šlechtického rodu. V sedmi letech vstoupil do kanovnické školy v Châtillon-sur-Seine. Smrt matky vyhloubila v duši mladého chlapce nesmazatelné šrámy. Po absolutoriu na klášterní škole se rozhodl pro duchovní život. Stal se mnichem a společně se třiceti druhy se usadil na otcovích v Chatillonu, kde se společně připravovali na vstup do řehole. Rozhodli se pro cisterciácký řád. Roku 1112 se stali členy řeholní cisterciácké komunity v Cîteaux. Svým zápalem oslovil vysoké představitele řádu a již v roce 1115 je mu svěřen náročný úkol fundace nového kláštera v Clairvaux. Z Bernarda z Fontaines se stává Bernard z Clairvaux. Klášter v Clairvaux, společně s prvním klášterem řádu v Cîteaux a dalšími třemi v Pontigny, Morimondu a Molesmes se stali tzv. primiciálními protoopatstvími, ze kterých odvozují svůj původ všechny další řádové domy. V pouhých 25 letech a oproti všem zvyklostem (hranice byla 30 let) se stal opatem kláštera. Bernard byl horlivým šiřitelem mariánské úcty a neústupným zastáncem řeholního života v chudobě, modlitbách a práci. Z tohoto pohledu jsou dobře známy jeho rozmluvy s opatem Sugerem ze Saint Denis u Paříže, kdy opata benediktinského kláštera kritizuje za přílišnou zdobnost a nákladnou přestavbu klášterního kostela. Za svého života stačil založit dalších 68 klášterů řádu a také se stal jednou z nejvýznamnějších postav duchovní světa tehdejší Evropy. Roku 1145 byl zvolen žák Bernarda z Clairvaux za římského biskupa, papeže. Přijal jméno Evžen III. a údajně se často na svého učitele obracel s prosbou o radu. Papež se roku 1145 společně s francouzským králem Ludvíkem VII. rozhodl vyhlásit druhou křížovou výpravu do svaté země. Bernard patřil mezi nejhorlivější vyzyvatele k nastoupení dlouhého tažení k obraně svatého hrobu. Dochován je dokonce také text, ve kterém se clairvauxský opat Bernard obrací na českého knížete Vladislava II. s apelem k účasti. Bernardově výmluvnosti český kníže neodolal. Křížové tažení dopadlo katastrofou a vina byla neprávem přičítána sv. Bernardovi. Přesto ale získal cisterciácký řád velký vliv na křižácké hnutí a sám Bernard sepsal řehole řady rytířských řádů. Zemřel v okruhu svých bratrů, 20. srpna roku 1153 v Clairvaux. Údajně zcela vyčerpán a zdrcen neúspěchy křížové výpravy. Již roku 1174 byl papežem Alexandrem svatořečen a roku 1830 jej papež Pius VIII. prohlásil za učitele církve. Sv. Bernard z Clairvaux bývá zobrazován jako cisterciácký mnich či opat s bílým psem, knihou, křížem či úlem. Je patronem včelařů, voskařů a především cisterciáckého řádu.

Socha

Třetí socha Matěje Václava Jäckela pro Karlův most představuje jeden z vrcholů sochařova umění. Sousoší působí dynamičtějším dojmem než předešlé dvě Jäckelovy realizace pro Karlův most. Kompozičně se jedná o jedno z nejzdařilejších děl tvorby první generace barokních sochařů Karlova mostu. Kompozice je jakousi převrácenou paralelou scény Zvěstování Panně Marii. Soše chybějí kovářské doplňky. Sv. Bernard měl původně u úst pásku s nápisem AVE MARIA a Madona mu stejným způsobem odpovídala BUĎ ZDRÁV, BERNARDE. Dále chybí soše kovové kopí a houba na tyči, znaky to Kristova umučení.

Další nápisy se vyskytují
Na podstavci uprostřed 
AD GABRIELIS AVE RESPONDES OPTIMA FIAT!
REDDE TUUM FIAT CUM REPETEMUS AVE.
DAT BERNARDUS AVE, RESPONDE OPTIMA SALVE!
REDDE TUUM SALVE, CUM REPETEMUS AVE.
(Na Gabrielovo Ave, ty nejlepši, odpovídáš Staň se!
Dopusť své Staň se, když opakujeme Ave.
Bernard říká Ave, ty nejlepší, odpovídáš Salve!
Dopusť své Salve, když opakujeme Ave)

Na podstavci vpravo
SI GABRIEL PROPRIUM VELLET SIBI SUMERE VULTUM
HANC BERNARDE TUAM SUMERET EFFIGIEM.
PRO GABRIELIS AVE RECIPIS PATER OPTIME SALVE!
PRO NOSTRO SALVE REDDE PRECAMUS AVE.
(Kdyby Gabriel chtěl měnit podobu,
vzal by na sebe tvou tvář, Bernarde, z tohoto zobrazení.
Na Gabrielovo Ave se ti dostane, nejlepší otče, Salve.
Na naše Salve dej nám, prosíme Ave!)

Na desce na pravém okraji podstavce
CHRISTO MARIAE ET SANCTO PATRI BERNARDO POSVIT A.D. MDCCIX FRATER BENEDICTUS MONASTERII OSSECENSIS ABBAS
(Kristu, Marii a Svatému otci Bernardovi postavil léta Páně 1709 bratr Benedikt, opat oseckého kláštera.)