Pieta

Jan Brokoff (1652 Spišská Sobota, Slovensko - 1718 Praha)

Autor

Jan Brokoff náleží k první generaci sochařů Karlova mostu. Stal se vůbec prvním, kterému byla dána příležitost prezentovat své dílo na mostním zábradlí oproti siluetě Hradčan. Roku 1683 byla na osmém severním pilíři vztyčena socha sv. Jana Nepomuckého, pro kterou Jan vyhotovil dřevěnou předlohu dle bozzeta Mathiase Rauchmillera. Jan Brokof se narodil roku 1652 ve Spišské Sobotě na Slovensku, které tehdy bylo jak územně tak kulturně pevnou součástí Uherského království, náležejícího pod Habsburskou monarchii. Kolem roku 1680 odešel do západních koutů monarchie a pracoval pro severočeská panství hraběte Thuna a církevní řády. Jeho realizace jsou dochovány v Klášterci nad Ohři, na Červeném Hrádku, v Broumově či lobkovických Libochovicích. Do Prahy přišel roku 1692, usadil se na Starém Městě pražském, kde si otevřel dílnu na rohu Skořepky a Uhelného trhu v dnes již strženém domě U Salátů na Národní třídě. Zde také konvertoval od luteránství ke katolicismu. Bezpochyby byl k tomuto kroku donucen katolickým prostředím Prahy a vyznáním svých nejvýznamnějších objednavatelů. Pražské prostředí jej již znalo z práce na soše sv. Jana Nepomuckého na Karlově mostě. Dřevěná předloha k soše se dnes nachází v kostele sv. Jana Nepomuckého na Skalce. Podobně jako ostatní sochaři první generace Karlova mostu také nejstarší Brokoff byl spíše řezbářem než sochařem. S českým pískovcem se seznamoval a to dokládá řada jeho realizací. Umělecké kvality většiny z nich nelze přeceňovat. Vedle Jäckela, Kohla, Mosta, Mayera a Mandela je ovšem výrazným a nepřehlédnutelným umělcem druhé poloviny sedmnáctého století v Praze. Vedle sv. Jana Nepomuckého bylo v jeho dílně objednáno pro Karlův most ještě několik dalších realizací, které pak postupem času přecházely z rukou Janových do rukou jeho synů. Ačkoli byly stále signovány jménem majitele dílny, jednotlivosti nás již odkazují k uměleckému vyjádření vrcholného baroka a tím pádem k Michaelu Josefu Brokoffovi či ještě spíše mladšímu Ferdinandu Maxmiliánovi. Jejich podíl je rozpoznatelný taktéž na dalších pražských realizací velice činorodé dílny Jana Brokoffa v Praze, například výzdobě atiky Toskánského paláce v Praze na Hradčanech. Ani třetí, nejmladší syn Janův nezůstal bez společenského uznání. Antonín Šebestián Brokoff se stal dvorním básníkem na vídeňském císařském dvoře.

Donátor

Sochu Piety od Jana Brokoffa objednal primátor Starého Města pražského Bohuslav Jan Voříkovský z Kundratic z odkazu staroměstského měšťana a písaře Gabriela Matheidese. Konečnou sumu pak doplnila městská rada.

Pieta

Pieta je zobrazením Panny Marie s mrtvým tělem Ježíše Krista na klíně. Jedná se o scénu, bezprostředně následující Ukřižování. V ikonografickém cyklu Kristových pašijí se nachází mezi výjevy Snímání z kříže a Kladení do hrobu.

Socha

Socha Piety od Jana Brokoffa nahradila Boží muka, která jsou na 3. jižním pilíři rozpoznatelná na rytinách z počátku 17. století. Tato socha byla druhou prací Jana Brokoffa pro Pražský most. Názorně poslouží k rozlišení mnohdy velice složitě rozpoznatelných dílenských podílů Brokoffovy dílny na pozdějších sochách. Bolestná Panna Marie zde byla doprovázena klečícími truchlícími anděly. Jedná se o práci veskrze ještě tradičního ražení. Ostré záhyby draperie odkazují k řezbářskému školení Janovu. Práce v českém pískovci pro něj nebyla přirozenou. Z toho pramení jisté problémy a zaváhání, rozpoznatelné u všech jeho kamenných soch.