Sv. Anna
Matěj Václav Jäckel (11. září 1655 Wittichenau (srbsky Kulow), Horní Lužice - 1738 Praha)
Sv. Anna (pískovcová kopie, originál NKP Vyšehrad, kasematy, sál Gorlice)
1707
Autor
Matěj Václav Jäckel pocházel ze slovanské rodiny, usazené v Horní Lužici. O jeho školení není příliš známo. Obecně se soudí, že se sochařskému řemeslu vyučil u drážďanského sochaře Melchiora Barthela. Jäckelův první životopisec, ředitel premonstrátské knihovny na Strahově Bohumír Dlabač (1758-1820) ovšem uvádí, že se sochař školil také v Benátkách, Římě a Neapoli. Ačkoli tyto informace nelze žádným způsobem zpětně ověřit, stopy italského školení jsou v Jäckelově díle velice dobře patrné, ačkoli mu mohly být zprostředkovány pobytem v Barthelově dílně. Do Prahy přišel v roce 1684, zakoupil zde dva domy a vytvořil prosperující a zakázkami zavalenou dílnu. Z tohoto pohledu je zarážející, že Jäckel především ke sklonku života tonul v dluzích a život ho musel jeho zeť, významný sochař Ignác František Weiss (1695 - 1756). Nedostatek financí ho dokonce dohnal k padělání mincí. V šedesátisedmi letech údajně odcestoval do svého rodiště, Horní Lužice, kde ve sklepě svého domu razil falešné mince. Byl odhalen a před trestem uprchl zpět do Prahy. Buď jak buď, Matěj Václav Jäckel je nejvýraznější postavou starší, první generace barokních sochařů, kterým bylo umožněno dekorovat Karlův most svými díly. Vedle Karlova mostu vytvářel kostelní a oltářní soubory pro církevní řády po celých Čechách. Vedle tří děl na Karlově mostě jsou z jeho nejpozoruhodnějších prací hlavní oltář v křižovnickém kostele sv. Františka z Assisi na Křižovnickém náměstí, sousoší morového sloupu v Českém Krumlově či další sousoší morového sloupu, umístěné před kostnicí nedaleko cisterciáckého kláštera v Sedlci u Kutné hory. Umělecká úroveň jeho prací je značně kolísavá. Bez nadsázky lze ale konstatovat, že to byl právě lužický sochař Jäckel, který do Prahy jako první přinesl rezidua římského vrcholně barokního sochařství v podání Giana Lorenza Berniniho a Carla Rainaldiho a který se zároveň jako první odvážil důkladněji experimentovat s českým pískovcem.
Donátor
Objednavatelem sochy sv. Anny Samotřetí pro Karlův most byl Rudolf hrabě z Lisova, pán na Novém Stránově a Vtelně, hejtman a komoří Starého města Pražského, přísedící zemského soudu. Donátorovi patří štítek na heraldické pravé straně soklu. Na straně levé byl umístěn znak jeho druhé manželky Anny Marie, pocházející z jihotyrolského rodu Trappů z Bisseinu a Caldonazzo.
Sv. Anna Samotřetí
Socha znázorňuje sv. Annu, nesoucí na ruce Ježíška a shlížející k Panně Marii, která je zde znázorněna coby mladá dívka. Sv. Anna byla matkou Panny Marie. A tedy prarodičkou Ježíše Krista. Zmínky o sv. Anně a sv. Jáchymovi, otci Panny Marie jsou v apokryfním evangeliu sv. Jakuba. Dle evangelia byli oba rodiče velice štědří. Své výdělky dělili mezi jeruzalémský chrám, pomoc chudým a vlastní potřeby. Ani v pokročilejším věku se jim však nedostalo božího požehnání, neměli potomky. Oba manželé to velice těžce nesli. Jáchym se proto rozhodl odejít na čtyřicet dní do pouště a zde se postit a modlit. Anna se po tuto dobu modlila pod vavřínovým keřem. Jejich prosby byly vyslyšeny, v poušti se Jáchymovi zjevil anděl, zvěstující narození potomka. Narodila se dcera, která dostala jméno Marie. Termín Samotřetí pochází ze základní ikonografie sv. Anny, kdy je současně zobrazována jako žena, matka i bába. Kult sv. Anny se v západním křesťanství v lidových vrstvách šířil od nepaměti, doložitelně ovšem až od roku 1378, kdy papež Urban VI. oficiálně povolil uctívání sv. Anny v Anglii.
Sv. Anna je znázorňována jako důstojná dáma. Mezi její atributy patří kniha v ruce, odkazující ke starozákonímu zaslíbení Mesiáše či lilie, coby symbol čistoty. Nejlépe ji však lze rozpoznat podle její dcery, která ji na drtivé většině zobrazení doprovází. Mnohokráte i s malým Ježíškem. Sv. Anna je patronkou matek a manželství, šťastných porodů, mlynářů, provazníků, horníků, kramářů, lodníků a dalších. Dále také patronkou šťastných vdavků, hledání ztracených věcí, déšť, počasí, bolest břicha, hrudi, hlavy a proti horečce. Její ochranou se zaštiťují města Florencie, Innsbruck či Neapol.
Socha
Socha sv. Anny Samotřetí je Jäckelovým prvním dílem pro Karlův most. Jsou zde dobře patrné stopy římského baroka, které lužický sochař jako jeden z prvních dokázal přenést do domácího pískovce. Rozevlátá a hutně probraná draperie je jedním ze znaků, kterými Jäckel proměnil tradiční středověké téma v moderní kompozici.