Sv. Antonín Paduánský
Jan Oldřich Mayer (1666 – 1721)
Sv. Antonín Paduánský (originál)
1707
Autor
Jan Oldřich Mayer prožil svá učednická léta v hlavním městě habsburské monarchie, ve Vídni. Touha po uplatnění přivedla mladého Mayera do Prahy. Objevuje se zde roku 1684, zprvu ovšem působí podobně jako většina sochařů raného baroka v roli řezbáře. S rozrůstající se stavební aktivitou církve i aristokracie je řada mistrů nucena naučit se práci s českým pískovcem. Počáteční pokusy jsou charakterizovány hledáním, postavy jsou robustní, strnulé, pískovec jen velice pomalu dovoluje prvním experimentátorům vysekat kvalitní barokní sochu. Jan Oldřich Mayer je členem první generace barokních sochařů, která zdobila svými sochami Karlův most. Pod sekáčem těchto mistrů se kámen začíná probouzet, draperie se prohlubují a rozevlávají, výrazy nabývají na naléhavosti. Otevírají se dveře sochařům jako byli Matyáš Bernard Braun a Ferdinand Maxmilián Brokof. Mayer je i po stránce kompoziční koncepce svých prací pevně svázán s první generací barokních sochařů Karlova mostu. Jeho postavy na sousoších jsou stále ještě izolované, jedna s druhou nekomunikuje. Sousoší nevnímáme jako nedělitelný celek, nýbrž jako jednotlivé postavy, samostatně prezentované. Jan Oldřich Mayer získal zakázku na celkem tři mostecké sochy. První byl sv. Antonín Paduánský (1707), druhý sv. Juda Tadeáš (1708) a třetí konečně sousoší Spasitele se sv. Kosmou a Damiánem (1709). Dalším významným dílem Jana Oldřicha Mayera v Praze je práce na sousoší Nejsvětější trojice před kostelem sv. Mikuláše na Malé Straně.
Donátor
Objednavatelem sochy sv. Antonína Paduánského pro Karlův most byl rada purkrabského soudu Kryštof Mořic Wittauer.
Sv. Antonín Paduánský
Sv. Antonín Paduánský se narodil 15. srpna roku 1195 v portugalském Lisabonu v bohaté šlechtické rodině. Jeho matka Teresa Pais Taveira byla potomkem Alfonse VI. Kastilského a z tohoto původu vázalo Antonína krevní pouto až ke králi Alfonsu II. Portugalskému. Křestním jménem byl pojmenován Fernandéz. Již jako patnáctiletý vstoupil do řádu augustiniánů, kde se mu dostalo teologického vzdělání v křesťanské a klasické literatuře. V roce 1219 přišel do kontaktu s pěti františkánskými mnichy, kteří měli namířeno do Maroka kázat slovo Boží muslimům. O rok později dorazili zprávy že všech pět hnědých bratří bylo v Africe umučeno. Jejich těla byla převezena do Portugalska a za velké účasti věřících pohřbena. Antonín dlouho meditoval nad jejich obětí až konečně učinil zásadní zlom ve svém životě. Přestoupil do františkánského řádu. Oblékl hnědé řádové roucho a po vzoru svých umučených bratří odjel na misii do Afriky. Nedlouho po příjezdu ovšem onemocněl zimnicí a byl několik měsíců upoután na lůžko. V zájmu zachování svého života byl nucen nasednout na loď a vrátit se do Evropy. Osud tomu chtěl a loď, směřující do Lisabonu zahnal vítr ke břehům Sicílie. Zesláblý Antonín využil příležitosti a vydal se do Assisi s úmyslem setkat se se zakladatelem řádu, sv. Františka a vstoupit do mnišské komunity zakladatelského kláštera. Kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu ovšem neuspěl. Útočiště nalezl v horském klášteře Forli, kde se i přes svou slabost údajně věnoval pracem v kuchyni. Nikomu neprozradil jediného slova o svém vysokém původu. V den Antonínova kněžského svěcení se ve Forli sešlo mnoho mnichů, krom františkánů také dominikáni. Legenda praví, že nikdo nechtěl pronést kázání. Františkáni předpokládali, že se úkolu ujme někdo z dominikánů, kteří byli svými kazatelskými schopnostmi proslaveni. Dominikáni obráceně sázeli na františkány. Po chvílích nedorozumění byl ke slovu vyzván Antonín a během krátké doby všechny přítomné fascinoval svým projevem a především teologickými znalostmi. Toto kázání poznamenalo jeho život. Otevřelo mu dveře k samostatné kazatelské činnosti. Provinciál Bratr Gratian ho jmenoval kazatelem v Lombardii. Zde teprve Antonín naplno rozvinul svůj řečnický talent. Krom kazatelství se věnoval také pedagogické činnosti, působil na univerzitách v Montpellier a Toullouse. Na jeho kázání chodilo velké množství lidí. Kázal v kostelech, na veřejných prostranstvích, dokonce i na mořských plážích. S posledně jmenovaným se pojí legenda, kdy na Antonínovo kázáni v Rimini nepřišli žádní lidé, načež zasáhla prozřetelnost boží. Ryby vystrčili své hlavy z vody a jako jediné poslouchaly jeho promluvy. Obyvatelé města byli natolik udiveni a zostuzeni že se okamžitě ve velikém počtu na kázání dostavili. Antonínova kázání byla natolik uchvacující a zároveň úderná, že se mu začalo říkat kladivo na kacíře. Sám papež Řehoř IX. Jej nazval Archou Písma Svatého. Založil několik klášterů, usadil se v Padově a ve vesničce Campo di San Pietro nedaleko Padovy naposledy spočinul. Stalo se tomu tak 13. června 1231. Svatořečen byl pouhých jedenáct měsíců po své smrti, papežem Řehořem IX. 30. května roku 1232. Sv. Antonín Paduánský bývá zobrazován jak františkánský mnich. K jeho atributům patří lilie, hostie, skříňka s poklady, kříž, kniha, chléb a malý Ježíš. Je patronem šťastného manželství, žen a dětí, chudých, cestujících, starých lidí, pekařů, horníků, loďařů, námořníků, trosečníků, pasáčků vepřů, pošťáků. Je vzýván pro pomoc při znovunalezení ztracených věcí, za šťastný porod, proti neplodnosti, proti horečce, proti nemocem dobytka, proti moru, proti ztroskotání lodi, proti válečným útrapám. Nejčastěji bývá zobrazován jak káže rybám či jak se osel klaní před hostií v jeho ruce.
Socha
Socha sv. Antonína Paduánského je první prací Jana Oldřicha Mayera pro Karlův most a vůbec jeho první kamennou sochou v Praze. Od dalších Mayerových mosteckých soch se tato liší elegancí, pravidelnějším a měkčím traktováním drapérie a vůbec celková modelace je citlivější. Sochu od počátku doprovázely vázy po stranách světce. V současné době, na základě nálezu učiněného na dně Vltavy se připravuje kompletace sousoší. Jedna z váz se do Vltavy dostala ve dvacátých letech minulého století. Je zachována na fotografiích sochy z doby těsně před první světovou válkou, na snímcích z konce 20. let už ale chybí. Osudy dvou váz, stojících vedle sochy byly po celé dvacáté století velice pohnuté. Nález umožní vytvoření kopií váz s původními reliéfy. Sousoší sv. Antonína Paduánského tak bude po dlouhé době konečně navrácena původní podoba a po důkladném rozboru se pak bude moci konečně dešifrovat význam nápisu na prostředním podstavci sochy.
Nápisy se vyskytují
Na podstavci na levé straně
DEO INCARNATO ET SANCTO ANTONIO DE PADVA ERIGEBAT ET DICABAT C. M. V.
(Vtělenému Bohu a svatému Antonínu Paduánskému postavil a zasvětil C. (Kryštof) M. (Mořic) V. (Wittauer))
Na podstavci na pravé straně
Stejný nápis jako na straně levé
Na podstavci uprostřed
DEI GLORIAE ZELOTES HOSTES IOSEPHI CAESARIS FERI TIMORE.
(Boží slávy horliteli, udeř strachem na nepřátele císaře Josefa.)