Sv. Augustin
Jeroným Kohl (asi 1632 Horní Slavkov – 18.5.1709 Praha), uváděn také jeho nevlastní syn Jan Bedřich Kohl-Severa
(1681 Praha – 1735 Praha)
Sv. Augustin (pískovcová kopie, originál NKP Vyšehrad, kasematy, sál Gorlice)
1708
Autor
Jeroným či Hieronymus Kohl se narodil někdy okolo roku 1632 v Horním Slavkově. Byl nejstarším představitelem první sochařské generace, které bylo umožněno svými sochami dekorovat Karlův most. Sochařskému řemeslu se vyučil v dílně raně barokního mistra, žáka Adriaena de Vries, Arnošta Jana Heidelbergera. Ve svém díle byl ale ovlivněn také pražským sochařem Janem Jiřím Bendlem, který byl mimo jiné autorem dnes zničeného mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Svými řezbářskými i kamennými soubory dekoroval řadu kostelních interiérů a exteriérů z nichž nejdůležitějšími jsou práce na sochách pro augustiniánský kostel sv. Tomáše na Malé Straně v Praze (1684) či oltář kostela sv. Mikuláše v Lounech (1701 - 1706), kde pracoval se svým žákem a neméně významným sochařem pražského baroka Františkem Preissem (1660 - 1712), se kterým ho údajně pojilo celoživotní přátelství. Z pozice dvorního sochaře vytvořil několik děl, z nichž dnes nejznámnější je tzv. Kohlova, Lví či Leopoldova kašna na druhém nádvoří Pražského hradu (1686). Pro císařskou rodinu, stejně jako objednavatele z vyšších aristokratických kruhů vytvářel tzv. Castra doloris, dočasné dekorace při pohřbech důležitých osobností. Svůj život snad završil pracemi pro Karlův most. Z důvodu pokročilého věku Jeronýma Kohla a stylistickému srovnání s pracemi jeho nevlastního syna Jana Bedřicha Kohla-Severy se někteří badatelé přiklánějí k autorství mosteckých soch mladšího Jana Bedřicha. Ten se narodil v roce 1681 v rodině pražského měšťana Mikuláše Severy. Po smrti otce se Janova matka vdala za Jeronýma Kohla a mladému talentu se tak dokořán otevřely dveře k sochařskému řemeslu. Svůj talent ani školení u otčíma nepromarnil. Až do své smrti v roce 1735 pracoval v Praze, Vídni i na Šporkovském panství v Kuksu a vytvořil zde zajímavé soubory soch, plně již v intencích vrcholného baroka u nás. Po smrti otčíma se v roce 1709 stal jeho nástupcem v úřadu dvorního sochaře.
Donátor
Objednavatelem sochy sv. Mikuláše Tolentinského pro Karlův most byl konvent řádu augustiniánů u sv. Tomáše v Praze na Malé Straně.
Sv. Augustin
sv. Augustin, vl. jménem Aurelius Augustinus se narodil roku 354 v Thagaste v dnešním Alžírsku. Po dokončení základního vzdělání v rodném městě pokračoval ve studiích humanitních předmětů, především rétoriky a literatury v nedaleké Madauře. Již v této době se u Augustina projevil velký řečnický talent. Augustinova matka byla křesťanka (sv. Monika), sám Augustin ovšem v těchto raných letech byl křesťanem více než vlažným. Učarovala ho Madaura s římskou pohanskou atmosférou. Sem, do města básníků, řečníků, pouličních divadel a mramorových antických chrámů se křesťanství příliš nehodilo. Oblíbil si klasickou římskou poezii, především Vergilia. Vrcholem jeho pohanské části života bylo narození potomka, syna Adeodatuse. Ciceronův spis Hortensius probudil v Augustinovi zájem o filosofii. Augustin pod vlivem Cicera vstoupil v Kartágu do manichejistické sekty. Pohanského náboženského spolku, spojujícího zásady gnosticismu se staroperskými náboženskými představami zooastricismu s křesťanstvím a některými východními prvky, především naukou o inkarnaci. Ve svém životě nespokojen, odplouvá Augustin z Afriky do Říma, kde se věnuje výuce rétoriky. Později odjíždí i z Říma, tentokráte do Milána, kde opět přijal místo učitele. Miláno žilo křesťanstvím. Skutečným vládcem Milána byl biskup Ambrož. Pod vlivem jeho mimořádně silné osobnosti nalezl Augustin opět cestu ke křesťanství. Silným motivem konverze byla také návšteva Augustinova přítele Ponticiana, který mu jakožto křesťan vyprávěl o svých přátelích, kteří odvrhli světskou kariéru a bohatství a z lásky k bohu vstoupili do mnišského řádu. Do Augustinova života byl vnesen zmatek, odvrhl svůj starý život. Nastoupená cesta hledání pravdy a lásky vyústila v Augustinův křest. O velikonocích roku 387 byli on, i jeho syn pokřtěni v milánském chrámu samotným biskupem Ambrožem. Augustin přijal Boha ve věku, kdy Kristus pro něj zemřel. Po křtu se vrátil zpět do rodné Afriky, kde se věnoval psaní a přednášení, tentokráte ale ve jméno Ježíše Krista. Založil zde mnišské společenství, otevřené lidem všech společenských vrstev. Význam a věhlas komunity brzy přesáhl hranice města. Další zlom v životě zažil Augustin ve městečku Hippo Regio. Přijel sem s posláním vysvětlit svému příteli okolnosti víry v Ježíše Krista. Při návštěvě místního chrámu byl však poznán a vášnivým davem hned provolán za pastýře, kněze a ihned proti své vůli vysvěcen. Právě Hippo Regio se stalo místem, ve kterém pozdější biskup Augustin stráví celý život, kde napíše většinu svých knih a kde také nalezne místo svého posledního odpočinku. Za svůj dlouhý život napsal asi 300 knih, jejichž texty obsahují více než 13000 citátů ze Starého zákona a více než 30000 citací z Nového. Jeho život jsme schopni rekonstruovat z vlastního životopisu nazvaného Confessiones (Vyznání). K nejvýznamnějším Augustinovým pojednáním filosofickým patří De civitate Dei (O Boží obci), De vera religione (O pravém náboženství), De libero arbitrio (O svobodné vůli) či De Trinitate (O Trojici). Stal se jedním z nejvýznamnějších raně křesťanských filosofů a teologů a církevním učitelem. Sv. Augustin bývá zobrazován jako biskup s atributy knihy, psací brku a planoucího srdce probodeného šípy. Je patronem teologů, knihtiskařů, pivovarníků. Slouží jako přímluvce za dobrý zrak.
Socha
Socha sv. Augustina je protějškem k soše sv. Mikuláše Tolentinského, kterou v Kohlově dílně objednali augustiniáni od sv. Tomáše na Malé Straně. Jeroným Kohl byl jejich oblíbeným sochařem a ti ho vyhledávali při řadě svých realizací. Zřejmě jim také vyhovoval Kohlův, na svou dobu již konzervativní styl ve zcela tradičním duchu s jistou schematičností, naprosto umírněnými gesty a bez jakýchkoli kompozičních novot. Kniha, umístěná pod pravou Augustinovou nohou znamená ponížení kacířů a jejich bludného učení. V pravé ruce drží hořící srdce, symbol to své lásky k bohu. Andílek s mušlí u nohou jest příběhem z legendy, kdy sv. Augustin na břehu moře přistihl dítě, které se snažilo mušličkou přelévat mořskou vodu do prohlubně v písku a po krátké konverzaci o účelnosti chlapcova konání rozpozná Augustin v chlapci boží konání.
Nápisy se vyskytují
Na podstavci
DOCTORUM PRINCIPI.
(Knížeti církevních učitelů)
Na desce
DOCTORUM PRINCIPI MAGNO RELIGIONUM PATRIARCHAE DIVO PATRI AUGUSTIONO PIETAS FILIALIS EREXIT.
(Velkému knížeti církevních učitelů, patriarchovi náboženství, svatému otci Augustinovi, vyzdvihla synovská úcta)