Sv. František Xaverský

Ferdinand Maxmilián Brokoff (12.9. 1688 Červený Hrádek u Chomutova – 8.3. 1731 Praha)

Autor

Ferdinand Maxmilián Brokoff se narodil jako druhý syn řezbáře a sochaře Jana Brokoffa v severočeském Červeném Hrádku u Chomutova. První zkušenosti práce s českým pískovcem se mu zajisté dostalo v otcově dílně, kde se po boku svého o dva roky staršího bratra Michaela Jana Josefa učil řezbě do dřeva i práci s kamenem. Oba synové zanedlouho svého otce překonali. Ferdinand Maxmilián snad nějaký čas pobýval i v pražské dílně Ondřeje Filipa Quittanera a od roku 1714 spolupracoval ve Vídni s architektem Johannem Bernardem Fischerem z Erlachu. Vedle Matyáše Bernarda Brauna je nejvýznačnějším sochařem vrcholné fáze barokního umění v našich zemích. Ferdinandovi rané práce jsou poznamenány těžkostmi s přímým určením. Jeho otec Jan vlastnil v Praze prosperující dílnu a ačkoli se mladí bratři Brokoffové zapojili do otcovi praxe velice brzy, jejich podíl lze rozeznat jen s těžkostmi. Otec všechny produkty dílny až do své smrti signoval svým jménem. Ze soch na Karlově mostě lze Ferdinandu Maxmiliánovi připsat sousoší Sv. Barbory, sv. Markéty a sv. Alžběty, dále sochu sv. Františka Xaverského; sv. Františka Borgii; Sv. Vincence Ferrarského a sv. Prokopa; sv. Jana z Mathy, sv. Felixe z Valois a sv. Ivana; sv. Kajetána a v neposlední řadě sv. Víta. Vedle prací pro Karlův most je významnou Ferdinandovou zakázkou náhrobek Jana Václava Wratislava z Mitrovic v kostele sv. Jakuba v Praze, tesaný dle návrhu Johanna Bernarda Fischera z Erlachu a také práce pro Vratislav (skulptury na oltáři kurfiřtské kaple vratislavského dómu), Krzesobor (návrh průčelí benediktinského kláštera) a ve Vídni pro křižovnický kostel sv. Karla Boromejského (návrh výzdoby hlavního oltáře). Jedněmi z jeho nejmonumentálnějších zakázek jsou sloupy pro Hradčanské a Maltézské náměstí. Mimo práci v kameni, vynikal Ferdinand Maxmilián také v řezbě. Dokladem toho jsou cykly v kostelech sv. Haštala a sv. Havla.

Donátor

Objednavatelem sochy sv. Františka Xaverského pro Karlův mostu byli Jezuité z Klementina.

Sv. František Xaverský

Sv. František Xaverský, celým jménem Francisco de Jaso y Azpilicueta se narodil 7. dubna 1506 v Castillo de Javier. Františkova rodina byla členem Navarrského patriciátu a těžce majetkově utrpěla po válce se Španělskem, když se roku 1520 Španělsko zmocnilo Navarry. František se rozhodl pro duchovní kariéru. Na studia odešel do Francie, kde strávil ve společnosti svých přátel Petra Fabera a Juana de Peňa, ke kterým v roce 1528 přibyl Ignác z Loyoly. Zpočátku se František s Ignácem příliš v lásce neměli. V Navarrsko-Španělském konfliktu bojoval totiž Ignác na straně vítězných Španělů. Po krátké době se ale z obou stali přátelé a spolu s Faberem a de Peňou také zakladatelé jezuitského řádu. Řeholní sliby složili v Montmartre 15. srpna 1534. František se zřekl slíbeného místa kanovníka v Pamploně a spolu s ostatními začal apoštolskou činností v Itálii. V roce 1538 se setkali s papežem Pavlem III., který je vybídl k pomoci při boji proti reformaci. V září roku 1539 papež schválil Konstituce jezuitského řádu. Císař Karel V. a taktéž portugalský král Jan III. žádal po papeži misionáře pro oblast západní Indie. Volba padala z jednoho bratra na druhého až nakonec řízením osudu spočinula na bedrech Františkových. 7. dubna 1541 se František v Belému nalodil na loď a vyplul do Indie. V roce 1542 se vylodil v indickém městě Goa, kde František začal svou misionářskou činnost. V Indii se několikrát zastane domorodců v konfliktech s portugalskými kolonizátory, putuje po Indii a zakládá nové misijní kolonie. Jeho misijní činnost se záhy rozšíří i na Malajský poloostrov a Molucké ostrovy. Na podzim roku 1549 se dostal do Japonska. Jeho listy, zachycující život a poměry zde jsou velice cennými doklady kultury této stále nepříliš známé země. V roce 1551 se vrátí zpět do Indie. Zde ovšem znechucen poměry dlouho nevydrží. V roce 1552 odjíždí znovu do Japonska a doufá, že se bude moci dostat až do Číny, kam je přísný zákaz vstupu cizincům. Zrazen a podveden vyplouvá na vlastní pěst vstříc Číně. Poslední zastávkou před pevninou je ostrov San Čoan. Zde zastavuje a doufá, že přemluví někoho z domorodců, aby ho ilegálně převezli až do Číny. Nevyužije poslední možnosti opustit ostrov s portugalskými loděmi a stále pevně věří že se nakonec dostane na pevninu. Náhle však onemocní a za dvanáct dní, 3. prosince 1552 zemře. Pohřben je nejdříve na ostrově, poté v indickém Gou. Roku 1615 byla jeho pravá ruka převezena do Říma a uložena v jezuitském kostele Il Gesú. Sv. František Xaverský byl svatořečen ve stejný den, jako jeho řádový bratr Ignác z Loyoly, 12. března 1622 papežem Řehořem XV. Mezi atributy sv. Františka Xaverského patří kříž, planoucí srdce a křticí miska. Je patronem misionářů, námořníků, jezuitů a katolického tisku.

Socha

Socha sv. Františka Xaverského byla sekána dle kresby Jana Jiřího Heinsche. Původní sousoší, uložené dnes v Lapidáriu NM spadlo roku 1890 při povodni do vody. Část byla vytažena hned, část až v letech 1903-4. Roku 1906 sestavil poškozené sousoší Čeněk Vosmík.

Nápisy se vyskytují

Na obrubě štítu

SANCTO FRANCISCO XAVERIO S. O. INDIARVM ET JAPONIAE APOSTOLO THEOSOPHO GEMINAE FACVLTATES THEOLOGICA ET ET PHILOSOPHICA VNIVERSITATIS PRAGENS POSVERE MDCCXI.

(Svatému Františku Xaverskému z tovaryšstva Ježíšova, Indů a Japonců apoštolu v Bohu osvíceném, postavily obě fakulty univerzity, teologická a filozofická 1711)