Sv. Ivo
Matyáš Bernard Braun (24. února 1684 Sautens, Rakousko – 15. února 1738 )
Autor
Matyáš Bernard Braun se narodil 24. února 1684 v malé alpské vesničce Sautens. Byl pátým z devíti dětí kováře Jakuba Brauna. Nejen Matyáš již od raného věku projevoval umělecké nadání. Jeho mladší bratr Dominik se stal malířem. Syn Matyášova staršího bratra Antonín po smrti strýce dokonce převzal jeho pražskou dílnu. O školení mladého Matyáše nevíme vůbec nic. Kulturním centrem jeho rodného kraje byl cisterciácký klášter Stams, kde r. 1683 působil při výzdobě hrobky tyrolských vévodů řezbář Ondřej Thamasch. Zdali se talent mladého umělce počal rozvíjet právě v této dílně nelze ovšem nijak doložit. Nepochybná je ovšem Braunova cesta do Itálie, kterou podnikl podle jedněch pramenů jako čtrnáctiletý, podle jiných až roku 1699. Snad poznal severní Itálii, přes Veronu a Padovu Benátky a odtud přes Bolognu Florencii. Dále přes Sienu Řím. O Braunově příchodu do Čech není mnoho známo, snad můžeme uvažovat že se o něj ponejvíce přičinili hrabě František Antonín Špork a opat plaského cisterciáckého kláštera Eugen Tyttl. Stalo se tomu tak nejpozději roku 1708. Vůbec první doklad jeho přítomnosti ve střední Evropě je spjat s Karlovým mostem. Pražští jezuité si stěžují na vysoké výdaje za mostní monumenty. Údajně jakýsi architekt (snad František Maxmilián Kaňka) si žádá 1200 zlatých za sochu sv. Iva. Nepochybně se jedná o dílo, dnes stojící na prvním jižním pilíři od Staroměstské mostecké věže. Pohlédneme-li na Braunův věk, který v roce 1708 činil 24 let, nelze než konstatovat, že za sebou musel mít velice silného patrona, který mu tuto velice prestižní zakázku zprostředkoval. Snad hraběte Šporka, který byl proslulý svými soudními při. Objednavatelem sochy byla totiž právnická fakulta Univerzity Karlovy. V půli roku 1708 tvoří Braun již v Plasech pro opata Tyttla. Zde se představil mistrovským kusem, který vzdělaného a uměnímilovného opata naprosto přesvědčil, ze dřeva vyřezal virtuózní krucifix, u jehož úpatí stoji bolestná Panna Marie. Zřejmě právě tato práce byla posledním argumentem pro zadání další velice prestižní zakázky. Tentokráte chtěli mít na Karlově mostě sochu cisterciáci a Braun byl pro ně nejvhodnějším kandidátem. Vznikla socha, která dodnes upomíná na bravuru a bezstarostnost, s jakou mladý umělec vládl dlátu. Před sochou sv. Luitgardy museli smeknout i nejznámější mistři tehdy početné sochařské komunity v Praze. A smekají dodnes. Po dokončení obou mostních prací se Braun stal uznávaným a vyhledávaným umělcem. Již roku 1611 pracuje znovu pro hraběte Šporka na jeho panství v Lysé nad Labem a Kuksu, kde si vytvoří rozsáhlou dílnu, schopnou pracovat v hrubých rysech i bez mistra a během dvou desetiletí vtiskne Kukskému panství nezaměnitelný charakter. Do Prahy se ale ještě vrátí. Pracovat bude na výzdobě Clam-Gallasova paláce, Vrtbovské zahrady či jezuitského kostela sv. Klimenta. Postupem času vytvoří monumentální sloupy v Teplicích a Liberci. Vyzdobí oltáře kostelů ve Staré Boleslavi a Kladrubech. Zámecké exteriéry v Duchcově, Hořovicích a Valči. Na co by normální smrtelník potřeboval životy tři, stačí neúnavnému Braunovi jeden jediný. Ačkoli je již v pozdní fázi jeho tvorby znatelný velký podíl dílenských pomocníků, vytvořil umělec, syn kováře ze zapadlé alpské vesničky něco, o čem se drtivé většině jeho současníků jen snilo. Vedle Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa je nejdůležitějším vrcholně barokním sochařem možná celého středoevropského prostoru. Matyáš Bernard Braun zemřel 15. února 1738, pouhých šest týdnů po svém nejvěrnějším mecenáši, hraběti Františku Antonínu Šporkovi.
Donátor
Objednavatelem sochy sv. Iva pro Karlův most byla právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Fakultu zastupoval Václav Jan z Kriegelsteinu, děkan a rektor univerzity.
Sv. Ivo
Sv. Ivo, či sv. Ivo Hélory je bretaňským světcem, který žil převážně v druhé polovině třináctého století. Narodil se 17.10.1253 v Minihy-Tréguieru do aristokratické rodiny. Jeho otec byl vévodou z Kermartinu Ve čtrnácti letech byl zapsán na pařížskou univerzitu, kde vystudoval občanské právo. V roce 1277 se odebral do Orléanu ke studiím právo církevního Po studiích následovala kariéra. V roce 1280 se stal oficiálem církevního soudu arciděkanství v Rennes. Mezitím se věnoval podrobnému studiu Písma. Lze se také domnívat, že se stal terciářem františkánského řádu v Guingampu. V roce 1284 mu biskup z Tréguier nabídl místo oficiála. Ve svém úřadě prokázal velké úsilí a poctivost a neváhal ani zadržet nepoctivou daň králi, když ji pokládal za neoprávněný zásah do práv církve. Láska k bližnímu mu vynesla přízvisko advokát chudých. Zemřel na posledním místě svého působení, v Louannecu. Pohřben byl v Tréguieru a na jeho hrob byl vytesán nápis: Sanctus Ivo erat Brito / Advocatus et non latro / Res miranda populo. Svatý Ivo byl Bretoněc / právník a ne zloděj / skvělá to věc lidem. Za svatého ho prohlásil Kliment VI. roku 1347.
Socha
Socha sv. Iva je druhou prací Matyáše Bernarda Brauna pro Karlův most. Objednána ovšem byla zřejmě dříve než sv. Luitgarda. Ikonografickou předlohu sousoší neznáme. Sochy sv. Iva jsou rozšířeny v místě světcova rodiště, v Bretani. Sousoší sv. Iva na Karlově mostě stojí trochu ve stínu sv. Luitgardy. Neprávem. Také na tomto sousoší je rozpoznatelný přístup, kterým si Braun získá slávu. Je to první mostecká socha zbudovaná na půdorysu konvexní křivky. Socha komunikuje s okolím a dodnes překvapuje kompoziční promyšleností. Předlohu pro kompozici k soše sv. Luitgardy vytvořil pro Brauna Petr Brandl. Kdo ale vytvořil předlohu sv. Iva není bohužel známo. Sv. Ivo je patronem soudců, advokátů, notářů, farářů, soustružníků, chudých, zejména sirotků a opuštěných dětí a v neposlední řadě Bretaně. Zobrazován bývá v soudcovském taláru se svitky v ruce a provazem, obklopen chudými.