Sv. Jan Křtitel

Josef Calanza Max (16.1. 1804 Janov u Sloupu v Čechách – 18.6. 1855 Praha)

Autor

Josef Calanza Max se narodil 16. ledna 1804 v Janově u Sloupu v Čechách. Pocházel z rodiny řezbářů a kameníků a společně se svým o málo mladším bratrem Emanuelem byl jedním z nejvýznačnějších sochařů první poloviny 19. století. Taktéž jeho synové zdědili výtvarný talent, jak Gabriel tak Jindřich byli malíři. Josef Max vystudoval Akademii výtvarných umění u Josefa Berglera. V roce 1830 si v Praze otevřel dílnu, která se zanedlouho stala pražským sochařským střediskem. Vrcholem mu pak byla léta po roce 1848, kdy byl pražským magistrátem vyzván, aby obhlédl stav soch na Karlově mostě a případně navrhl náhrady za poškozené. Josef Max byl bezesporu dobrým řemeslníkem, který nedostatek invence doháněl podrobným studiem. Celé jeho dílo vykazuje kolísání mezi doznívajícím klasicismem a nastupujícím romantismem. Z jeho nejvýznamnějších děl : četné náhrobky na malostranském hřbitově v Košířích, Tobiáš uzdravuje slepotu svého otce, reliéf pro tympanon Klárova ústavu slepců (1836), Pomník Přemysla Oráče ve Stadicích (1841), pomník císaři Františku I., zvaný Hold českých stavů na Smetanově nábřeži v Praze (1844-1846), na kterém spolupracoval s architektem Josefem Krannerem, Pražský student (1848), dnes na 1. nádvoří pražského Klementina, Sv. Norbert (1853), sv. Josef (1854) a sv. Jan Křtitel (1855) pro Karlův most a Pomník maršála Radeckého z Radče, na kterém až do své smrti v roce 1855 spolupracoval se svým bratrem Emanuelem.

Donátor

Objednavatelem sochy sv. Jana Křtitele pro Karlův most byl Jan Norbert Gemerich z Neuberku.

Sv. Jan Křtitel

Sv. Jan Křtitel se narodil starším rodičům Alžbětě, sestřenici Panny Marie a Zachariášovi, chrámovému knězi, kolem roku 1 n.l. Podobně jako narození Kristovo, i to Jana Křtitele zvěstoval archanděl Gabriel, tentokráte ovšem otci, Zachariášovi, který radostnou zvěst přijal s nedůvěrou a proto byl potrestán němotou až do provedení obřízky syna. Ve svých 27 letech odešel Jan Křtitel do pouště. Chtěl se stát kazatelem a zvěstovat příchod Vykupitele, své následovníky křtil v řece Jordánu. Zde pokřtil také samotného Ježíše Krista. Kvůli kritice krále Heroda Antipy byl vsazen do vězení. Ve svém kázání kritizoval Herodovo zavržení manželky a sňatek s ženou vlastního bratra Herodianou. Královna Jana Křtitele nenáviděla a také se jí po domluvě s dcerou Salomé podařilo Jana Křtitele zbavit. Ačkoli byla Salomé do Jana zamilovaná, neváhala využít svých ženských půvabů ke Křtitelově vraždě. Tančila pro krále Heroda, který toliko okouzlen jejím tancem nabídl ji ať si cokoli přeje a že to jí bude splněno. Na radu máti si přála hlavu Jana Křtitele. Ačkoli to v důsledku znamenalo její konec, Jan Křtitel byl sťat a jeho hlava přinesena na podnose na hostinu. Jan Křtitel je jednou z nejvýznamnějších biblických postav. Je patronem Malty, Burgundska a Provence, ochraňuje tkalce, krejčí, kožešníky, koželuhy, sedláře, vinaře, hospodské, bednáře, kominíky, kováře, tesaře, architekty, zedníky, kameníky, majitele biografů, hudebníky, tanečníky a zpěváky. Atributem Jana Křtitele je velbloudí rouno či nádoba s vodou.

Socha

V roce 1844 se na městském hejtmanství jednalo o stavu soch na Karlově mostě, za restaurátora byl navržen Josef Max, který roku 1852 vydal dobrozdání. Některá sousoší již nemají být opravována, nýbrž nahrazena novými dobovými díly „se všemi charakteristickými vlastnostmi jejich tvůrců“. Trojice autorů, která měla v 19. století to privilegium dodat své sochy na Karlův most (Josef Max, Emanuel Max, Josef Kamil Böhm) se ovšem tohoto dobrozdání příliš nedrželi. Nejvíce s dynamickým pojetím baroka kontrastují sochy Josefa Maxa, které jsou strnulé, unylé a bezživotné. Nejlépe pak vyznívá sv. Kryštof od Emanuela Maxe.

Nápis se vyskytuje

JOS MAX. [INV. ET FECIT.]

(Josef Max navrhl a vytvořil)