Sv. Jan z Mathy, sv. Felix z Valois, sv. Ivan

Ferdinand Maxmilián Brokoff (12.9. 1688 Červený Hrádek u Chomutova – 8.3. 1731 Praha)

Autor

Ferdinand Maxmilián Brokoff se narodil jako druhý syn řezbáře a sochaře Jana Brokoffa v severočeském Červeném Hrádku u Chomutova. První zkušenosti práce s českým pískovcem se mu zajisté dostalo v otcově dílně, kde se po boku svého o dva roky staršího bratra Michaela Jana Josefa učil řezbě do dřeva i práci s kamenem. Oba synové zanedlouho svého otce překonali. Ferdinand Maxmilián snad nějaký čas pobýval i v pražské dílně Ondřeje Filipa Quittanera a od roku 1714 spolupracoval ve Vídni s architektem Johannem Bernardem Fischerem z Erlachu. Vedle Matyáše Bernarda Brauna je nejvýznačnějším sochařem vrcholné fáze barokního umění v našich zemích. Ferdinandovi rané práce jsou poznamenány těžkostmi s přímým určením. Jeho otec Jan vlastnil v Praze prosperující dílnu a ačkoli se mladí bratři Brokoffové zapojili do otcovi praxe velice brzy, jejich podíl lze rozeznat jen s těžkostmi. Otec všechny produkty dílny až do své smrti signoval svým jménem. Ze soch na Karlově mostě lze Ferdinandu Maxmiliánovi připsat sousoší Sv. Barbory, sv. Markéty a sv. Alžběty, dále sochu sv. Františka Xaverského; sv. Františka Borgii; Sv. Vincence Ferrarského a sv. Prokopa; sv. Jana z Mathy, sv. Felixe z Valois a sv. Ivana; sv. Kajetána a v neposlední řadě sv. Víta. Vedle prací pro Karlův most je významnou Ferdinandovou zakázkou náhrobek Jana Václava Wratislava z Mitrovic v kostele sv. Jakuba v Praze, tesaný dle návrhu Johanna Bernarda Fischera z Erlachu a také práce pro Vratislav (skulptury na oltáři kurfiřtské kaple vratislavského dómu), Krzesobor (návrh průčelí benediktinského kláštera) a ve Vídni pro křižovnický kostel sv. Karla Boromejského (návrh výzdoby hlavního oltáře). Jedněmi z jeho nejmonumentálnějších zakázek jsou sloupy pro Hradčanské a Maltézské náměstí. Mimo práci v kameni, vynikal Ferdinand Maxmilián také v řezbě. Dokladem toho jsou cykly v kostelech sv. Haštala a sv. Havla.

Donátor

Objednavatelem sochy sv. Ignáce pro Karlův most byl František Josef hrabě Thun. Objednávka byla učiněna jménem řádu trinitářů.

Sv. Jan z Mathy

Sv. Jan z Mathy se narodil 24. června 1169 zbožným a urozeným rodičům ve francouzské Provence. Matka malého Jana již v kojeneckém věku zaslíbila Bohu. Otec Euphemius poslal Jana do Aix, kde se naučil gramatice, šermu, jízdě na koni a dalším aktivitám, vhodným pro mladého aristokrata. Sám Jan dával ovšem přednost ctnostnému životu. Velkou část peněž od rodičů daroval chudým, každý pátek navštěvoval špitály a všemožně pomáhal nemocným. Po návratu domů získal od otce povolení opustit rodný dům a usadit se na samotě nedaleko rodného města. Jan zde měl v úmyslu prohloubit svá duchovní cvičení. Byl tu ovšem často rušen návštěvami svých přátel a tudíž se rozhodl jít do Paříže studovat bohosloví. Studia bez problémů absolvoval a získal titul doktora. Brzy poté byl vysvěcen na kněze a sloužil svou první mši. Při ní měl zjevení. Viděl anděla v bělostném hávu vedle kterého stáli dva otroci, jeden se zdál býti křesťanem a druhý Maurem. Aby pochopil zjevení, rozhodl se pro život v ústraní společnosti a vydal se za starým poustevníkem, Felixem z Valois. Ve vzájemném porozumění spolu strávili tři roky a Jan konečně díky Felixovi porozuměl svému zjevení. Viděl se jako prostředník pro vykupování křesťanských otroků ze saracénského zajetí. Jan sepsal pravidla, založená na augustiniánské řeholi a spolu s Felixem se vydali za papežem Inocencem III. Ten 17.12.1198 schválil nový řád Nejsvětější trojice - trinitářů (Santissima Trinitas), který se měl zabývat právě výkupem křesťanů ze zajetí. Oporu oba světci našli v Gautieru de Chatillon, který sám protrpěl saracénské zajetí, ze kterého se mu ale na rozdíl od mnoha jiných podařilo dostat. Řádu věnoval pozemek na řece Marně v Cerfroidu, aby na něm postavili klášter. Prvním opatem byl Felix z Valois. Již první vykupování bylo velice úspěšné. Po získání dostatečných prostředků byli dva řeholní bratři vysláni do Maroka, odkud přivezli 186 vysvobozených křesťanů. Po této události se řád stal velice oblíbeným a rychle se rozšířil po Evropě. Za dobu svého působení se řádu podařilo vykoupit údajně až statisíce křesťanských otroků. Jan z Mathy zemřel ve věku 53 let, 17.12. 1213. Jeho ostatky se nyní nacházejí v trinitářském kostele v Madridu. Sv. Jan z Mathy je patronem Trinitářů. Jeho atributy jsou Zlomené řetězy a okovy v rukách. Je zobrazován v trinitářském bílém hávu s červenomodrým křížem, často s otroky nebo zajatci, nebo jak mu Svatá Trojice podává škapulíř s červenomodrým křížem.

Sv. Felix z Valois

Sv. Felix z Valois je podobně jako Sv. Jan z Mathy zakladatelem řádu trinitářů. Narodil se 9. dubna 1127 ve Valois ve Francii. Pocházel ze starobylého šlechtického rodu. Po studiích v Paříži přijal světské svěcení a odešel do ústraní, aby se mohl věnovat duchovnímu cvičení v hlubokých lesích biskupství Meaux. Po roce 1190 se k němu připojil Jan z Mathy. Legenda praví že Felix a Jan měli společné vidění. Při rozmluvě k nim z houštiny vykročil jelen s křížem mezi parožím. Podobné vidění a podobný kříž viděl sv. Jan z Mathy při své první mši. Oba pojali toto vidění jako další znamení, vedoucí až k založení řádu trinitářů a vykupování křesťanských otroků ze saracénského zajetí. Na místě tohoto vidění pak světci později založili první trinitářský klášter Cerfroid, kde byl Felix ustanoven prvním představeným. Zde také zemřel v roce 1212 ve věku 85 let. Felix bývá zobrazován jako trinitářský mnich v bílém oděvu s pláštěm a škapulířem a bílomodrým křížem. Vedle něj většinou stojí jelen s křížem mezi parohy. Podobně jako Jan z Mathy, bývá i Felix znázorňován se zlomenými řetězy.

Sv. Ivan

Sv. Ivan byl dle některých podání synem polabského knížete Gostimysla, dle jiných pocházel z Uher, z královského rodu a byl příbuzným se sv. Štěpánem. Někdy okolo roku 880 odešel do samoty hlubokých lesů českého krasu, kde se usadil v opuštěné jeskyni s pramenem čisté vody. Zde jej pokoušeli zlý duchové. Došlo to až tak daleko, že byl Ivan rozhodnut jeskyni opustit. V tu chvíli se mu ale zjevil Jan Křtitel a daroval Ivanovi kříž, pomocí něhož se mu podařilo zlé duchy z jeskyně vyhnat. Ke konci života zde Ivana objevil kníže Bořivoj, který si sem se svou družinou vyjel na lov. Bořivoj postřelil Ivanovu ochočenou laň. Ta ho pak dovedla až k jeho příbytku. Ivan knížete okouzlil a ten ho pozval na tetínský hrad. Ivan však odmítl nabídku pohodlného života na hradě a vrátil se do své jeskyně. Zanedlouho na to zemřel a byl pohřben tam kde strávil 42 let svého života, ve své jeskyni. Snad ještě Bořivoj nechal dle legendy u světcova hrobu vystavět malou kapli sv. Jana Křtitele, která se zanedlouho stala navštěvovaným poutním místem.

Socha

Sousoší sv. Jana z Mathy, sv. Felixe z Valois a sv. Ivana je poslední prací brokoffovské dílny a Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa pro Karlův most. Všeobecně je Ferdinandovým vůbec nejznámějším dílem a vedle sv. Luitgardy od Matyáše Bernarda Brauna je také nejznámějším mosteckým monumentem. K připojení sv. Ivana ke dvojici zakladatelů trinitářského řádu vedly jednak jisté podobnosti v životech světců (poustevnický život, laň a jelen) ale především snaha staroměstské obce k zastoupení českých patronů na mostě.

Nápisy se vyskytují

Na podstavci vpravo

LIBERATA A CONTAGIONE PATRIA ET CONCLVSA CVM GALLIS PACE.

(Když byla vlast zbavena moru a uzavřen mír s Francouzi)

dále vpravo

IOAN. FRANC. IOS. E. COMITIBVS DE THVN F. F.

(Jan František Josef hrabě Thun šťastně učinil)

Na podstavci za turkem

OPVS IOAN. BROKOFF.

(Dílo Jana Brokoffa)

Na pravém boku podstavce

DIE BRÜCKENSTATUEN WURDEN IN JAHRE 1854 DURCH BÜRGERMEISTER DR. WANKA RESTAURIERT.

(Sochy na mostě byly opraveny v roce 1854 za starosty dr. Wanky)