Sv. Juda Tadeáš 

Jan Oldřich Mayer (1666 – 1721)
Sv. Juda Tadeáš (originál)
1708

Autor

Jan Oldřich Mayer prožil svá učednická léta v hlavním městě habsburské monarchie, ve Vídni. Touha po uplatnění přivedla mladého Mayera do Prahy. Objevuje se zde roku 1684, zprvu ovšem působí podobně jako většina sochařů raného baroka v roli řezbáře. S rozrůstající se stavební aktivitou církve i aristokracie je řada mistrů nucena naučit se práci s českým pískovcem. Počáteční pokusy jsou charakterizovány hledáním, postavy jsou robustní, strnulé, pískovec jen velice pomalu dovoluje prvním experimentátorům vysekat kvalitní barokní sochu. Jan Oldřich Mayer je členem první generace barokních sochařů, která zdobila svými sochami Karlův most. Pod sekáčem těchto mistrů se kámen začíná probouzet, draperie se prohlubují a rozevlávají, výrazy nabývají na naléhavosti. Otevírají se dveře sochařům jako byli Matyáš Bernard Braun a Ferdinand Maxmilián Brokof. Mayer je i po stránce kompoziční koncepce svých prací pevně svázán s první generací barokních sochařů Karlova mostu. Jeho postavy na sousoších jsou stále ještě izolované, jedna s druhou nekomunikuje. Sousoší nevnímáme jako nedělitelný celek, nýbrž jako jednotlivé postavy, samostatně prezentované. Jan Oldřich Mayer získal zakázku na celkem tři mostecké sochy. První byl sv. Antonín Paduánský (1707), druhý sv. Juda Tadeáš (1708) a třetí konečně sousoší Spasitele se sv. Kosmou a Damiánem (1709). Dalším významným dílem Jana Oldřicha Mayera v Praze je práce na sousoší Nejsvětější trojice před kostelem sv. Mikuláše na Malé Straně.


Donátor

Objednavatelem sochy sv. Judy Tadeáše pro Karlův most byl František Sezima rytíř Mitrovský z Nemyšle a na Jetřichovicích, místopísař království Českého.

Sv. Juda Tadeáš

Sv. Juda Tadeáš patří mezi přímé Kristovy učedníky. Podle tradice byl Juda Tadeáš synem Alfea (Kleofáše) a jeho manželky Marie (Marie Kleofášova), která byla příbuznou Panny Marie. Jeho bratrem byl apoštol Jakub Mladší. Jan ve svém evangeliu zaznamenává jednu jeho otázku, s níž se Juda obrátil na Ježíše během poslední večeře: "Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, a světu ne?" Ježíšova odpověď je hluboká a tajemná: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat; příjdeme k němu a učiníme si u něho příbytek." (srov. J 14,22-23). Judovi Tadeášovi bylo v minulosti připsáno autorství jednoho z listů Nového Zákona, jež bývají nazývány "katolické". To znamená, že není adresován určité místní církvi, ale širokému okruhu příjemců. List byl podle tradice napsán kolem roku 65. Podle starobylého podání (u Pseudo - Abdia) působil společně s apoštolem Šimonem Horlivcem 13 let v Arménii a v Persii, kde nakonec oba spolu podstoupili mučednickou smrt. Byli oba zavražděni mágy. Svatý Juda byl usmrcen kyjem, nebo sekerou. Proto v tradičních zobrazeních má v ruce kyj nebo sekeru (halapartnu). Také je mu kladena do rukou deska s obrazem hlavy Krista, kterou podle legendy přinesl králi z Edessy. Někdy je v dlouhém rouchu a drží knihu nebo svitek. Na znázorněních se všemi apoštoly zaujímá Juda Tadeáš téměř ve všech případech skromné místo. V 19. století byly na jeho přímluvu zvláštním způsobem vyslyšeny prosby a od té doby mnoho věřících začalo vidět v apoštolovi zvláštního ochránce v beznadějných případech. Je patronem v těžké nouzi a zoufalých situacích. Ostatky Judy Tadeáše jsou uchovávány ve svatopetrském dómě v Římě. Po tisíciletí nenesl žádný kostel Judovo jméno. Teprve od 19. století začalo mnoho věřících vidět v apoštolovi zvláštního ochránce a přímluvce v beznadějných případech.

Socha

Socha sv. Judy Tadeáše je druhou prací Jana Oldřicha Mayera pro Karlův most. Zatímco jeho první práce, sv. Antonín Paduánský je elegantnější, spád draperií pravidelnější a měkčí a celková modelace citlivější, probouzí robustní a ostře řezaná postava sv. Judy Tadeáše úctu a jeho vlídný obličej zároveň laskavost ke všem přímluvám.

Nápisy se vyskytují
Na podstavci
DEVOTO CHRISTI AMICO
(Oddanému příteli Kristovu)