Sv. Kajetán

Ferdinand Maxmilián Brokoff (12.9. 1688 Červený Hrádek u Chomutova – 8.3. 1731 Praha)

Autor

Ferdinand Maxmilián Brokoff se narodil jako druhý syn řezbáře a sochaře Jana Brokoffa v severočeském Červeném Hrádku u Chomutova. První zkušenosti práce s českým pískovcem se mu zajisté dostalo v otcově dílně, kde se po boku svého o dva roky staršího bratra Michaela Jana Josefa učil řezbě do dřeva i práci s kamenem. Oba synové zanedlouho svého otce překonali. Ferdinand Maxmilián snad nějaký čas pobýval i v pražské dílně Ondřeje Filipa Quittanera a od roku 1714 spolupracoval ve Vídni s architektem Johannem Bernardem Fischerem z Erlachu. Vedle Matyáše Bernarda Brauna je nejvýznačnějším sochařem vrcholné fáze barokního umění v našich zemích. Ferdinandovi rané práce jsou poznamenány těžkostmi s přímým určením. Jeho otec Jan vlastnil v Praze prosperující dílnu a ačkoli se mladí bratři Brokoffové zapojili do otcovi praxe velice brzy, jejich podíl lze rozeznat jen s těžkostmi. Otec všechny produkty dílny až do své smrti signoval svým jménem. Ze soch na Karlově mostě lze Ferdinandu Maxmiliánovi připsat sousoší Sv. Barbory, sv. Markéty a sv. Alžběty, dále sochu sv. Františka Xaverského; sv. Františka Borgii; Sv. Vincence Ferrarského a sv. Prokopa; sv. Jana z Mathy, sv. Felixe z Valois a sv. Ivana; sv. Kajetána a v neposlední řadě sv. Víta. Vedle prací pro Karlův most je významnou Ferdinandovou zakázkou náhrobek Jana Václava Wratislava z Mitrovic v kostele sv. Jakuba v Praze, tesaný dle návrhu Johanna Bernarda Fischera z Erlachu a také práce pro Vratislav (skulptury na oltáři kurfiřtské kaple vratislavského dómu), Krzesobor (návrh průčelí benediktinského kláštera) a ve Vídni pro křižovnický kostel sv. Karla Boromejského (návrh výzdoby hlavního oltáře). Jedněmi z jeho nejmonumentálnějších zakázek jsou sloupy pro Hradčanské a Maltézské náměstí. Mimo práci v kameni, vynikal Ferdinand Maxmilián také v řezbě. Dokladem toho jsou cykly v kostelech sv. Haštala a sv. Havla.

Donátor

Objednavatelem sochy sv. Kajetána byl František, hrabě z Lissau (bratr donátora sochy sv. Anny pro Karlův most od Matěje Václava Jäckela). Sochu objednal pro malostranský konvent řádu theatinů (kajetánů) v Praze. Sv. Kajetán z Thiene byl zakladatelem řádu.

Sv. Kajetán z Thiene

Sv. Kajetán se narodil ve Vicenze jako syn Gaspara, hraběte z Thiene v roce 1480. V Padově vystudoval obojí právo (civilní i kanonické) a od roku 1506 pracoval jako diplomat ve službách papeže Julia II. Po smrti své matky se vrátil do Vicenzy a založil zde nemocnici pro nevyléčitelně nemocné. Kajetánovým cílem bylo především postarat se o duchovní zdraví pacientů. Měl v úmyslu založit skupinu, která by kombinovala klasický mnišský život s aktivní službou duchovenstva. Po smrti papeže Adriana VI. nadobro opustil papežské služby a založil nový řád. Řád měl žít v klášteře, ale neměl vlastnit žádný majetek. Oproti žebravým řádům neměli jeho příslušníci žebrat, nýbrž měli žít pouze z náhodných darů, tj. prozřetelnosti Boží. Papež Kliment VII. řád schválil. Řád se nazýval podle města Chieti (v latině Theate), kde sídlil jejich představený, biskup Giovanni Pietro Caraffa (pozdější papež Pavel IV.). později také dle svého zakladatele kajetáni. Po vyplenění Říma vojsky císaře Karla V. uprchli příslušníci řádu do Benátek, kde se Kajetán setkal s Gerolamem Emilianim, pozdějším světcem Jeronýmem Emilianim, kterému pomohl se založením kongregace řeholních kleriků. V roce 1533 založil sv. Kajetán klášter v Neapoli a v roce 1540 v Benátkách. Na přímluvu sv. Kajetána se děly i zázraky. Jeden z jeho spolubratrů měl na noze ošklivou ránu a lékaři již byli rozhodnuti nohu amputovat. Kajetán je zadržel a vyprosil jeden den odklad. Poté nohu políbil, ránu požehnal křížem a celou noc se za nemocného modlil. Ráno lékaři nalezli nemocného zcela uzdraveného. Sv. Kajetán zemřel 7. srpna 1547 v Neapoli. Pochován je v tamním kostele na Piazza S. Gatano. Sv. Kajetán z Thiene je patronem Neapole, theatinů a ochráncem proti moru. Znázorňován je jako theatin, často s vousem. V ruce drží kříž či okřídlené srdce. Znázorňován je s lilií, ptáky, knihou řehole, klasy a rohem hojnosti. Na některých obrazech nese v náručí Ježíška. Někdy je zobrazován s lebkou.

Socha

Socha sv. Kajetána stylově i chronologicky navazuje na sochu sv. Vojtěcha. Právě na této soše se již sochařské umění Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa poprvé projevilo ve své pozdější velikosti. Smlouva na sochu je signována hlavou dílny Janem Brokoffem datem 1.června 1709. Smluvený honorář byl 774 zlatých 45 krejcarů. V použití obláčků, obepínajících vysoký jehlan monumentu reagoval Ferdinand Maxmilián jako první v českém prostředí na koncepci morového sloupu Am Graben ve Vídni od Johanna Bernarda Fischera z Erlachu (1707).

Nápisy se vyskytují

Na knize v ruce světce

QVUARITE PRIMO REGNVM DEI ET IVSTITIAM EIVS ET HAEC OMNIA ADJICIENTVR VOBIS. MATH. CAP. 6. V. 33

(Hledejte nejprve království božího a spravedlnosti jeho a toto vše bude vám přidáno. Matouš, kapitola 6. verš 33.)

Na podstavci

SANCTVS CAIETANVS THIENAEVS CLERICORVM REGVLARUM FVNDATOR APOSTOLICAE VIVENDI FORMAE IMITATOR.

(Svatý Kajetán z Thiene, zakladatel řehole, napodobitel způsobu života apoštolského)

Na pyramidě vpravo dole

IOAN. BROKOFF FECIT ET INVENIT.

(Jan Brokoff vytvořil a navrhl)