Sv. Norbert

Ferdinand Maxmilián Brokoff (12.9. 1688 Červený Hrádek u Chomutova – 8.3. 1731 Praha)

Autor

Ferdinand Maxmilián Brokoff se narodil jako druhý syn řezbáře a sochaře Jana Brokoffa v severočeském Červeném Hrádku u Chomutova. První zkušenosti práce s českým pískovcem se mu zajisté dostalo v otcově dílně, kde se po boku svého o dva roky staršího bratra Michaela Jana Josefa učil řezbě do dřeva i práci s kamenem. Oba synové zanedlouho svého otce překonali. Ferdinand Maxmilián snad nějaký čas pobýval i v pražské dílně Ondřeje Filipa Quittanera a od roku 1714 spolupracoval ve Vídni s architektem Johannem Bernardem Fischerem z Erlachu. Vedle Matyáše Bernarda Brauna je nejvýznačnějším sochařem vrcholné fáze barokního umění v našich zemích. Ferdinandovi rané práce jsou poznamenány těžkostmi s přímým určením. Jeho otec Jan vlastnil v Praze prosperující dílnu a ačkoli se mladí bratři Brokoffové zapojili do otcovi praxe velice brzy, jejich podíl lze rozeznat jen s těžkostmi. Otec všechny produkty dílny až do své smrti signoval svým jménem. Ze soch na Karlově mostě lze Ferdinandu Maxmiliánovi připsat sousoší Sv. Barbory, sv. Markéty a sv. Alžběty, dále sochu sv. Františka Xaverského; sv. Františka Borgii; Sv. Vincence Ferrarského a sv. Prokopa; sv. Jana z Mathy, sv. Felixe z Valois a sv. Ivana; sv. Kajetána a v neposlední řadě sv. Víta. Vedle prací pro Karlův most je významnou Ferdinandovou zakázkou náhrobek Jana Václava Wratislava z Mitrovic v kostele sv. Jakuba v Praze, tesaný dle návrhu Johanna Bernarda Fischera z Erlachu a také práce pro Vratislav (skulptury na oltáři kurfiřtské kaple vratislavského dómu), Krzesobor (návrh průčelí benediktinského kláštera) a ve Vídni pro křižovnický kostel sv. Karla Boromejského (návrh výzdoby hlavního oltáře). Jedněmi z jeho nejmonumentálnějších zakázek jsou sloupy pro Hradčanské a Maltézské náměstí. Mimo práci v kameni, vynikal Ferdinand Maxmilián také v řezbě. Dokladem toho jsou cykly v kostelech sv. Haštala a sv. Havla.

Donátor

Objednavatelem sochy sv. Norberta pro Karlův most byl opat strahovského kláštera Vít Seipel.

Sv. Norbert

Sv. Norbert z Xantenu je jedním z českých zemských patronů. Je zakladatelem premonstrátského řádu. Sv. Norbert byl synem hrabat z Gennepu, kteří byli rodově spřízněni s císařskou rodinou. Jelikož byl až mladším synem, měl na výběr z vojenské či duchovní kariéry. Vybral si cestu duchovní a ještě jako malý chlapec se stal kanovníkem v Xanten. Již od útlého mládí projevoval velkou ctižádost, jeho cílem bylo dostat se na arcibiskupský dvůr. Přání se mu zanedlouho splnilo a on se stal sekretářem kolínského arcibiskupa odkud jeho kariéra směřovala ještě výše, na císařský dvůr Jindřicha V., kde se stal císařským almužníkem. Jeho kariéra strmě stoupala až do osudného okamžiku, který od základů změnil jeho život. Na cestě do města Wreden ve Vestfálsku šlehne před jeho koněm blesk, kůň se splaší, Norbert padá a slyší hlas, který mu vyčítá způsob jeho života. Rozhodne se vše změnit. Vrátí se do Xantenu, kde začne působit na své spolubratry, avšak neúspěšně. Opustí proto všechna svá obročí, prodá majetek a vydá se za papežem Gelasiem II, který mu udělí povolení kázat, stane se misionářem. Na koncilu v Remeši v roce 1119 je Norbert papežem Calixtem II. pověřen, aby v Laonské diocézi založil nový řád. Norbert si vybere údolí, vzdálené asi 10 km od Laonu, zvané Prémontré a zde založí první klášter, který se během několika málo let rozroste do desítek členů. Regule nového řádu schválí papež Honorius II. v roce 1125. Norbert také pro svůj řád založí novou třídu laických bratří tzv. terciářů, kteří se mohou ženit a žijí jinak sekulární život, probírají ovšem určitá duchovní cvičení. V roce 1126 je sv. Norbert určen za arcibiskupa v Magdeburku. Pokračuje v krocích, které mají reformovat život kněží. Několikrát mu hrozilo o život. Ke sklonku života se stal kancléřem a poradcem císaře Lothara II. Norbert zemřel v Magdeburku 6. června 1134. Svatořečen byl papežem Řehořem XIII. v roce 1582. Jelikož byl Magdeburk v raném novověku baštou luteránského protestantismu, byly velké snahy o přenesení těla sv. Norberta z Magdeburku do katolického města. Strahovskému opatu, Kašparu Questenberkovi se podařilo, že tím městem se stala Praha. 2. května 1627 bylo jeho tělo slavnostně přeneseno do kláštera na Strahově, kde spočívá dodnes. Sv. Norbert je jedním z patronů českých zemí, je ochráncem nastávajících matek a přímluvcem za bezdětná manželství. Nejznámějším atributem sv. Norberta je monstrance.

Socha

Sochu sv. Norberta od Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa známe pouze z Neuräutterovi rytiny. Známe honorář, který měl být brokoffovské dílně vyplacen. Smlouva byla uzavřena 3. listopadu roku 1707 na částku 375 zlatých. Dne 11. února opat objednávku pozměnil, když objednal navíc postranní sochy blahoslavených řádových kněží Adriana a Jakuba s andílky, kteří měli nést atributy jejich mučednictví. Socha byla poškozena za pruského bombardování Prahy, roku 1764 nahrazena novou prací od Františka Ignáce Platzera. Ústřední socha sv. Norberta byla přenesena k řádovému semináři u Prašné brány, kde veškeré stopy mizí.