Během své více než šestisetleté historie přečkal most množství povodní, záplav, ledolamů a dalších přírodních katastrof i historických událostí. Některé z nich ho značně poškodily a most musel být několikrát nákladně opravován.
Příznačné je, že stavba Karlova mostu byla vlastně řešením situace po povodni roku 1342, která zničila Juditin most. Tehdy také zmizel v Rybářích (na dnešním Klárově) pod nánosy písku vltavský ostrov i s celou osadou na něm vybudovanou. Ještě během stavby nového Karlova mostu v březnu 1367 byl při povodni pobořen jeden rozestavěný pilíř a současně byl poničen i provizorní dřevěný most.
Značné poškození utrpěl most také těsně po svém dokončení v roce 1432 a dále zejména v letech 1496 a 1784. Zatím poslední rozsáhlé škody napáchala na mostě povodeň v roce 1890, kdy se přibližně tři sta vorů kotvících v Podskalí, podél Císařské louky a naVýtoni utrhlo a „50 000 pevných metrů dříví“ se valilo na most.
Hlavní exponát
Rankova lávka
Model dřevěné kryté lávky, jež měla bez jediné střední podpory překonávat Vltavu v blízkosti dnešního Mánesova mostu. Lávku v roce 1832 navrhl pražský tesařský mistr Michael Ranek, který se v té době snažil i o úřední prosazení svých návrhů úsporných řešení krovových konstrukcí.
Tuto expozici naleznete v Muzeu Karlova mostu, místnost číslo 7.